Toto fórum bude uzamčeno, své příspěvky pište do nového fóra: http://lukostrelec.cz/subdom/forum/

[pet.ar.kay]

[Jaroslav Kejval]

No lidi, asi to bude dlouho trvat než si většina uvědomí v čem je problém. Varianta C kterou popisuje Mamutík není nic jiného než string walking tedy pohyb prstu po tětivě v nalezení správné vzdálenosti a tím změně úhlu při výstřelu. To znamená ruka z lukem je vždy ve stejném místě a mění se akorát druhý úhel a to natahující rukou tím že se posune úchop výše či níže na tětivě. Jo, ten kdo se to naučí má velkou výhodu jelikož tento způsob je oficiálně na všech soutěžích zakázaný pro svoji úspěšnost. Bohužel jsem ještě neviděl nikoho kdo by ho uměl tak skvěle aby mu v ČR dělal nějaké výhody takže nevím proč je zakázaný u všech federací v zahraničí co se v nich střílí tradičními luky. stejně se musí naučit jako většina jiných mířících technik.
To že kotvící bod má zásadní význam je bez diskuse. Pokud není zadní mířící bod (což je kotvení) pevný je to pouhé odhazování šípů . jestli si někdo myslí že je to pouze pro střílení statické omyl. Při tréninku se střelec nejdříve snaží o to aby svoje umístění ruky z lukem a táhnoucí ruku umístil opakovaně do nějaké pozice ve které bude schopen zasáhnout cíl. Přitom musí umět držet luk, umět vytočit loket, umět ukotvit ruku s tětivou a vystřelit bez odtržení ruky od kotvícího bodu. Pokud se toto naučí a bude pravidelně střílet logicky si jeho mozek bude vyhodnocovat pozici tedy umístění ruky do patřičného náměru aniž by se tomu vědomě střelec věnoval a jeho koncentrace pak bude zaměřena dále jenom na bod, který chce zasáhnout. Hlava si vytvoří program tak jak si ho vytvořil u chůze. Neznám člověka který by nad chůzi přemýšlel. Pokud se tomu střelec věnuje a dodržuje už v začátku to co má, nemá problém s tím že při změně terénu, vzdálenosti, cíle nebude moci využít to co se naučil. Já osobně střílím při tréninku z 18, 24 a 26 metrů tyto vzdálenosti střídám 18,20,24, 26 nebo 26,18, 26, 24 atd. vždy různé kombinace. Mezi tím mám mimo linii terčovnice umístěny 3 D terče prase a lišku. Do nich střílím v průběhu střelby 1 a 2 šípy. Tyto terče jsou umístěny v neurčitých vzdálenostech a úhlech. Díky dostatečnému množství vystřelených šípů jsem zjistil že nějaké přemýšlení o umístění šípu někam už pro mne ztratilo význam. Ta ruka tam jde automaticky pouze při koncentraci na bod který chci zasáhnout. takže se mi pouze potvrdilo to že časem si hlava opravdu vytvoří koordinaci s tělem a umisťuje ruku automaticky naučeným způsobem do patřičné pozice vedoucí k zásahu cíle z různé vzdálenosti. (Takže nevím kdo kdy přišel na to že pro střílení je nutno mít různé typy techniky střelby). Toho ale nelze dosáhnout pokud budu mít už v počátku svoje zásahy nesourodé. Z čeho si vlastně mozek vyhodnotí že právě tímto provedeným způsobem a v tomto umístění ruky je to správně a že to bude správný zásah. Pokud bude ale oko a tim mysl vidět že se zásahy seskupují v určitém bobě, stabilně může to vyhodnotit. K tomu je ale potřeba umět těch pár věcí z techniky střelby - držení luku, vytočení lokte, ukotvení, správné vypuštění a umět si luk sladit se správně vybranými šípy. Bez toho všeho to bude jen bezduché střílení které vás nikam neposune. Budete se trefovat do terče ale nebude to vědomé střílení. Jak jsem už někde citoval… instinktivní lukostřelba v sobě nenosí význam toho, že střelec prostě jenom bezduše střílím lukem a šípem a je jedno jakým způsobem…..ale to, že to je naučený způsob střílení tedy vědomá střelba.



Jinak natažení luku není závislé na typu luku. Luk se dá natáhnout více způsoby ale že by různý model luku vyžadoval jiný styl nátahu čtu teprve tady )

[Mamutik]

Ritsi:

No jestli si nechceš zničit hned od začátku záda, tak by si měl začít postupně.
Ano je to pravda. Musíš začít slabším lukem. A kdo říká že ne, tak kecá.

Se silným lukem se nikdy nenaučíš pořádně techniku, protože se budeš pořád snažit překonávat sílu luku a rychleji se unavíš. Uvědom si, že když se učíš střílet, musíš nastřílet hooodně šípů, a když budeš mít silný luk, tak se brzy unavíš. Musíš začít vždy, se slabším lukem, aby ses sním naučil střílet. Co je pro tebe slabý a co silný luk, si musíš vyzkoušet. A pak postupně, podle toho jak ti to pujde, můžeš upgradovat na silnější.
Střílíš-li skládacím lukem, můžeš mít kvalitní střed a postupně měnit ramena od nejslabších po nejsilnější.
Chceš-li střílet lukem z jednoho kusu, tak je výhodné začít s levnějším lukem, a chápat ho jako treninkový luk, a až zesílíš a získáš správnou techniku, můžeš si koupit silnější - kvalitnější a tím i dražší luk.

A jak se natahuje správně luk? Záleží z jakého luku střílíš, nebo chceš střílet. A podle toho se volí technika. Takže, jaký máš luk?

[Ritsi]

Měl bych ještě otázku. Jak se správně natahuje luk? Resp silný luk...

Mimochodem, je pravda, že člověk by se měl správně vypracovávat a postupně zvyšovat tah luků, se kterými střílí, než aby rovnou začal se zbraní s velkým tahem?
_________________
--- na fotce se pracuje ---

[Itazipa]

Každá z níže popsaných technik určitě funguje, ale jak psal Mamutík, ne každá se hodí pro každou příležitost a pro každý luk. A o tom to je, je třeba si uvědomit , že lukostřelba je tak širokej pojem a tak individuální záležitost, že co clověk to názor i styl.Určitě jsou techniky, které tě přivedou k lepším výsledkům, ale nedají se aplikovat na všechno. Když budeš chtít vyzkoušet jaké možnosti skýtá lukostřelba ve všech představitelných situacích tak si prostě nevystačíš s tím co učí škola A nebo radí pan B. (proč všichni lpí jenom na té své pravdě ? ) Jistě, v dané kategorii, nebo disciplíně budeš vykazovat lepší výsledky než ostatní, budeš totiž specialista, ale všechno pokrýt jednou technikou nelze. I když možná lze, vybereš si luk bez ohledu na kategorie, zvolíš vhodnou techniku a od rána do večera budeš střílet, střílet možné i zdánlivě nemožné a za takovejch patnáct dvacet let tě možná nic nepřekvapí, protože to budeš mít naučené a budeš dosahovat nadprůměrných výsleků.Ale stejně přijde „specialista“na disciplínu, pro kterou jsou tvůj luk a zvolená technika nevhodné a pobije tě.Tak co s tím? Naučit se všechny tři techniky A, B i C a začít koumat co kdy použí v honbě za centymetry?Tak to mě osobně nebaví, prdim na to jestli mi materiál na tětivě,druh končíku, použitá rukavice,vyladěnej šíp pro střelbu na 20 m a další spousta potřebnejch a užitečnejch věcí zlepší soustřel o 10 cm. Mě uspokojí to, když budu schopnej vyrobit si slušnej luk a šípy a s tím trefit“bednu“ ať už to bude na pět nebo na sto metrů a co při tom budu mít na sobě je vedlejší.Tím samozřejmně neodsuzuju všechno ostatní a rád si to i vyzkouším. Kromě té fialové ohavnosti co má Mamutík.

[Itazipa]

Heuréka.

[Mamutik]

Griffin:
Vysvětlení proč se variantou b) trefuješ lépe je jednoduché:

- Způsob b) je instintiktivní způsob (kde nezapojuješ rozum, např. u mě platí - být naštvanej nebo nemyslet na míření a nebo tak střílí ty národy co psal itazipa)

- Způsob a) je normální míření, kde už musíš mít nacvičeno umístit do zákrytu nějaký pevný bod na luku, (ať na rameni luku - jak psal Josh, nebo použít špičku šípu), s bodem co chceš zasáhnout v terči a pevným bodem na tvém obličeji. Jinými slovy, vstupuje sem hodně parametrů, včetně rozumu, které musíš kontrolovat a mít je "v lajně".

Když chceš proto používat způsob a) musíš mít naučený vytvoření "tohoto zákrytu" při natažení luku, ve vztahu k tvojí vzdálenosti od terče a síle natahavaného luku. K tomu musíš právě používat ten "kotevní bod" na obličeji. Jinak ti tento způsob nebude fungovat! , jako třeba mě. Protože pak musíš pokaždé, podle tvé vzdálenosti od terče, zamířit ten svůj pevný bod na luku buď pod terč nebo nad terč. A to můžeš mít naučeno (až po mnoha výstřelech) jedině pro statické disciplíny, kdy znáš předem vzdálenost. A je při tom jedno, jestli máš luk s oknem nebo bez něj.

Když chceš proto pokaždé přesně zamířit a mít soustřel, pak musíš použít, v této komunitě, často odvrhovaný sportovní způsob míření (označme ho jako c)), tj. mít prsty na natahované tětivě pod šípem. A nedržet šíp mezi prsty, jako u variant A) a B). Sportovní způsob držení tětivy ti slouží v podstatě jako "zaměřovač", kdy máš nacvičeno, jak velká mezera musí být, mezi ukazováčkem a končíkem šípu, pro konkretní tvojí vzdálenosti od terče.
Tento způsob je vhodný především pro statické disciplíny, kde není důležitý čas, když znáš vzdálenost a máš šípy s plastikovými končíky, které ti drží samy na tětivě. Je nepoužitelný, když netušíš vzdálenost a máš střílet rychle, nebo používáš šípy se zářezem, které ti na tětivě nedrží a nebo máš na výstřel jeden šíp. Protože první šíp ti pokaždé slouží jako nástřel, podle kterého upravuješ tu mezeru mezi ukazovákem držící tětivu a končíkem šípu, jako by si u sportovního luku upravoval zaměřovač. Při kombatu je nevhodný uplně, protože je děsně pomalý, založit šíp a pak nastavovat mezeru.


*) Promiňte moje laické používání pojmů, pro popis mé PRAXE, ale já jsem rekreační lukostřelec, a nejsem odborník na termíny jako vy, vyznávající institnkt. Ale zkoušel jsem za posledni dva roky všechny tři způsoby, na luku s oknem i bez okna, ať s dobrými nebo horšími výsledky. Zjistil jsem, že v celkovém souhrnu jsem nejúspěšnější při použití zbůsobu C). A proto ho používám nejčastěji.

Ale abych obstál proti Vám, pardálové, používám současně variantu B) a C). Takže si myslím, že by průměrný lukostřelec měl znát víc způsobů jak střílet a zvolit si ho podle dané disciplíny, co bude střílet. Samozřejmě, ti co mají lukostřelbu v krvi, budou používat pouze variantu B - instinkt.
Příkladem nám budiž třeba velmi úspěšný vyznavač institnktivní střelby jménem Itazipa, který i přes svou výraznou averzi k fialovým sportovním lukům, dosahuje dobrých výsledků, jak se svým ohnutým sukovitým klackem, tak v případě, když použije sportovní (lovecký) luk.

[Griffin]

[Josh]

[Josh]

[Josh]

[pet.ar.kay]

Navíc problém s kotvením může být například při střelbě obloukem na linii kde dostřel reguluješ délkou nátahu.

[Itazipa]

Copak ostatní lukostřelci. Mě by spíš zajímalo co na to všichni ti " domorodci " z celého světa , ať již pěší nebo jízdí lukostřelci co o nějakém kotvení nic neslišeli. Ti nejspíš nestříleli, nebo nestřílí, tradičně a nejpíš ani instinktivně, že?

[Eleazar]

Zajímavá věc a copak jiní lukostřelci?
_________________
Člověka člověkem nedělají jeho schopnosti, nýbrž jeho rozhodnutí!

[Jaroslav Kejval]

Dobré téma k diskusi. Je patrné že tento základní fakt kterým je ukotvení táhnoucí ruky je pro mnohé neobjasněn. Na úvod je jedno jakým lukem se střílí jestli má luk okno nebo né ale pokud je střelba na nějaký bod a nikoliv do dálky atd. musí být zvolen jasný kotvící bod. To znamená že táhnoucí ruka musí být umístěna někde v nějakém referenčním bodu na tváři. Musíme si uvědomit že hrot šípu je přední muška a táhnoucí ruka a pozice ukotvení je fakticky hledí. To když tyto roviny nejsou vyrovnané znamená nemusím objasňovat každý snad střílel ze vzduchovky. Takže táhnoucí ruka se může umístit více způsoby. jednim z nich je použití palce táhnoucí dlaně který se vztyčený umístí do jamky za ucho, pak je zde pozice prstů táhnoucí dlaně. Zahnuté prsty v dlani ukotvíme v koutku úst. Bud ukazováček nebo prostředníček. To je základ. pak jsou zde další referenční body. Jamka mezi palcem a ukazováčkem na spodní kosti čelisti, tětiva na špičku nosu nebo bradě. Vše toto jmenované je základ ve střelbě z luku at již s oknem nebo primitiv lukem. K dobrému ukotvení ale neodmyslitelně patří ale pozice vysokého lokte při nátahu a tlak tokte vzad za linii střelby. nechce se mi to dále rozepisovat ale v knížce instinktivní lukostřelba to je názorně popsáno a vysvětleno.
Strhnutí výstřelu znamená pro střelce tento význam. Při výstřelu střelec nevyčká do ukončení fáze výstřelu a jeho ruka s lukem po vypuštění šípu klesen dolu. Nepatrný okamžik který má za příčinu nízké zásahy. Jednoduché k vyzkoušení. Vystřelit pár šípů normálním stylem kterým běžne střelec střílí a potom uvědomělým podržením luku co nejdéle v povýstřelové fázi. Většina střelců které jsem viděl výstřely strhává, spěchá. nemají naučenu základní techniku proto se pak u nich projevují tyto chyby. Díky tomuto nešvaru pak střelec velice obtížně stahuje šípy při ladění na horizontální rovinu.

[Eleazar]

Ahoj Joshi,
zajímavé. A co luk bez okna a co pro tebe znamená STRHNUTÍ VÝSTŘELU?
_________________
Člověka člověkem nedělají jeho schopnosti, nýbrž jeho rozhodnutí!

[Josh]

Když jsem ještě střílel dřevolaminátem se středovým oknem a mířil přes značku na horním rameni luku, tak to byla klasika, kloub palce na konci spodní čelisti, tětiva před okem na špičce nosu. Co jsem teď přešel na instinktivní způsob střelby, tak nekotvím vůbec.

[Eleazar]

Jak kotvit ruku/rameno, která natahuje tětivu? Rád bych znal Váš názor! A žádné odkazy na literatury! Čistě PRAXE, lučištníci!
_________________
Člověka člověkem nedělají jeho schopnosti, nýbrž jeho rozhodnutí!