Kedze som uz preflaknuty s mojim novym "Milašikom" (nie ze by som to chcel tajit , ale netreba sa vychvalovat) musim verejne podakovat Gatorovi , ze sa podujal na - ako sme sa docitali komplikovanu ulohu posla a nosica . VRELA VDAKA !!! Reagujem az teraz , lebo az dnes v noci som sa vratil z Prahy so svojim zatial jediny originalom do zbierky . velmi mi pomohol pri vsetkom tom cirkuse aj Miso " Sodža" prestrelovac.
Kedze som uz preflaknuty s mojim novym "Milašikom" (nie ze by som to chcel tajit , ale netreba sa vychvalovat) musim verejne podakovat Gatorovi , ze sa podujal na - ako sme sa docitali komplikovanu ulohu posla a nosica . VRELA VDAKA !!! Reagujem az teraz , lebo az dnes v noci som sa vratil z Prahy so svojim zatial jediny originalom do zbierky . velmi mi pomohol pri vsetkom tom cirkuse aj Miso " Sodža" prestrelovac. _________________ J.
Ten časový rozvrh se mi líbí. Jinak tedy móc pěkný a ač nerad musím přiznat že se mnou tady cloumá závist ( malá ) a hrdost ( velká ), hned jak přijdu domů tak zakládám prasátko a vyhlašuji v rodině rok asketismu. _________________ "Cynismus je jen adekvátní reakce na zaostalost lidstva"
Kdepak, žádné krvavé peníze. Zlaté ruce a dobré srdce. Kalhoty a halenu mi ušila Erika, čepičky a doplňky půjčil Itazipa. Vše LH, žádná divadelní atrapa
Vypadal jsem tak slovansky, že na zahájení se ke mně hrnuli všichni Rusové s lahví vodky.
Jen ty botky od Tarbika, jsem zaplatil ale nijak krvavě. _________________ Ostatně soudím, že stane-li se tradiční lukostřelba sportem, bude zničena.
Registrace: 25.9. 2006 Příspěvky: 4466 Bydliště: Praha - Radotín
Zaslal: po říjen 06, 2008 9:09 pm Předmět:
co se oděvů týče, Jeneš měl to, co vždycky, Gator si nechal kostým za krvavé peníze vyrobit a já si půjčil od Richarda Kocourka kostým z divadla Kalich do muzikálu Hamlet
Registrace: 25.9. 2006 Příspěvky: 4466 Bydliště: Praha - Radotín
Zaslal: po říjen 06, 2008 8:36 pm Předmět:
takže popis výletu:
Jak už možná víte, jako závodníci jsme neuspěli. Včas jsme si uvědomili , že kdybychom vyhráli festival "Buzan 2008" dělali by si z nás kamarádi srandu.
Gator vyrazil 25.9. v noci přez Frankfurt, já s Jenešem dopoledne přez Helsinky. Podařilo se mi dostat luk na palubu letadla. Letěli jsme po směru času, takže tma jenom tak blikla nad Sibiří. Přistáli jsme v půl deváté místního času v Incheonu. Nikde ani noha a než jsme našli svá nadměrná zavazadla, ujel nám autobus do Busanu, výchozího bodu Kublajchánovy invaze do Japanu
V autobusu jsme 5,5 hodiny chrněli. Řidič dvakrát stavěl a mile na nás zapůsobilo, že před odjezdem vždy spočítal všech 8 cestujících, jestli může jet.
Jelikož jsme přistáli na autobusovém portále a ne na letišti, nikdo o WTAF nevěděl. Ze slečny na informacích jsme vytáhli, kde se tak může střílet z luku (věděl jsem to Korejsky ) a po asi hodině nebezpečné jízdy taxíkem jsme se ocitli na stadionu, kde pořadatelé propadli panice
Pak nás odvezli do hotelu, kde skoro nikdo nebyl. Zaplaťpámbu jsme přišli o slavnostní zahájení. Alespoň jsme si chvíli zastříleli z luku na fotbalovém hřišti (a to jsme netušili, že kromě holé soutěže už luk do ruky nevezmem ). Byli jsme slavní, neboť Gator mezitím propadl panice a málem po nás vyhlásil celokorejské pátrání. Večer byla další sláva a hromadné focení.
Na pokoji jsme byli my tři Čehůni, Polák, Španěl a tři Francouzi. Všechno fajn chlapíci.
Večerní pitka byla na patře u počítače.
Ráno se vztávalo asi v šest a po hnusné snídani se jelo autobusy na stadion. Další projevy, dechovka a pochod s vlajkami kolem stadionu. Pak byly ukázky národních lukostřeleb.
Ukázali jsme Turkům jejich tradiční disciplínu Darp, přičemž jsem prosmahl přilbu Metina Ateše a získal knihu o turecké lukostřelbě
Pěkní byli Japonci, Mongolové, Bhůtánci, Korejci prostřelovali dveře od auta, Maďaři zapoměli na svou historii a čarovali
Taky si vymysleli tradiční maďarskou disciplínu - rychlopalbu na 40m na 60 cm terč na kolejích. Jenom si to napřed museli vyzkoušet. Stříleli najednou a když terč dojel, jejich náčelník je obešel a ptal se na výsledek. Každý vystřelil za 15 vteřin 4x-6x a skoro všemi šípy se trefil. Potíž byla v tom, že v terči byly 4 šípy. Někdo si musel strašně vymýšlet Pak tedy změnili pravidla a jízdy byly dvě.
Francouzi udělali revoluci a zpunktovali defilé s prápory , šerpami...když vyrazil průvod asi padesáti střelců a jednotlivě střílel Bersault(viz disciplíny), Korejci propadli panice, mávali hodinkami, pískali na píšťalky, ale nikdo si jich nevšímal
Ráno se závodilo. 5 disciplín po 4 šípech, s vyjímkou korejského terče na 5 šípů.
3D jelínek na 20m, ta maďarská věc, Japonský terč60cm na 60m, mongolská terčovka (to zavedu) a korejská na 145m.
Cvičné terče nebyly a soutěž se neskutečně vlekla. V místnosti pořadatelů byl volně k nahlédnutí podrobný časový plán:
Mimo soutěž bylo střílení zakázáno. V závěru dne nám pořadatelé dovolili chvilku střílet.
Pitka byla v Korejském pokoji. Korejci a Polák Darius se zmrskali místním odporným nápojem "sodža". Kvůli svému jménu jsem se stal populárním a Korejka s chlupatými prsty na nohou se mi pokusila vlichotit ohřátou sušenou rybou.
Druhý den závodili Gator s Jenešem. Z celé party nejlíp dopadl Gator. Ze žvýkání rejže mi vypadla plomba Murat mi to chtěl spravit, ale řekl jsem mu, že to nechám na doma.
Na tribuně se objevil český fanklub a pak jsme si vyměnili dary
Večer byla porada o světové asociaci tradiční lukostřelby a něco na způsob voleb.
Pitka byla u Anglánů. Naprosto úžasných lidí s věkovým průměrem asi 65. Předali jsme zvláštní cenu Mikovi Pearceovi (73 let). Byl dojatý. Dostali jsme filmy o warebow a literaturu. Hilary jsme dali můj luk laburňák.
Ráno nás odvezli do Cityhalu, kde byly přednášky. Naši přednesl Gator a měl to opravdu pěkně připravené.
Mongolskou, velice jednoduchou, přednesl profesor z Ulánbataru, přímý Čingischánův potomek
Bylo to všechno hodně, ale hodně zajímavé. Jenom poslední přednášku jsem zaspal.
Večer byla revoluce a pitka byla na chodbě. I se hulilo v baráku
Ráno nás odvezli do budhistického chrámu -takového Korejského Karlštejna- pak do výpravného prázdného muzea a pak na pláž.
Gator se ptal, jestli se jdem koupat. Korejci to zakázali, takže jsme s Gatorem hupsli do dvoumetrových vln a vzali to kraulem na Japonsko. Korejci začli pobíhat, mávat pažemi a pískat na píšťalky. Vylezli jsme a hupsli tam znovu. Japonské moře bylo teplé. Když jsme zase vylezli, mr. Won si šel vzít prášek na srdce a hupsl tam francouzský kapitán Jean, Marc Oecomos
Večer byla trachtace a konečně jídlo. Jeli jsme s Jenešem na autobus do Soulu.
Jeneš zapoměl luky u kasy. Byly tam půl hodiny a nikdo je neukradl!!!!
Po noční jízdě jsme strávili dopoledne na letišti Incheon a potkali tam Gatora, který byl nasr. že musel ráno vztávat (letěl z Busanu letadlem) a zatímco hudroval, zjistil, že stratil foťák. Šel ho hledat.
Finair se mi omluvil, že zmrvil rezervaci, šoupl mne do Businesklasu a dal mi propisku, abych neprudil. Jeneše jsem viděl až v Helsinkách (socky z turistické třídy k nám nesměly).
V Helsinkách pro změnu dopadl líp Jeneš. Sebrali mi luky a musel jsem se nechat několikrát znovu odbavit. I se mi pokusili sebrat salám.
Po 30 hodinách v dopravních prostředcích jsem smrděl jak bezdomovec a voňavka nepomáhala
Navázali jsme vynikající vztahy s celou Evropou a všichni se k nám chystají na návštěvu.
Z Korejské ňamky jsem zhubl
Komunikačním jazykem byla angličtina (s němci Jeneš mluvil Německy)
O mně si po pár frázích Japonci mysleli, že umím Japonsky
Gator švitořil jak Anglán a všichni se snažili komunikovat. Odřízlí byli jenom Tanzánci a jedni Evropané.
Starali se o nás velice, velice pečlivě
Naposledy upravil Mysa dne po říjen 06, 2008 11:45 pm, celkově upraveno 3 krát.
Itazipo, tak tvůj toulec z loňska je umístěn v Korejské lukostřeleckém muzeu.
Murat dostal katalog, protože s nimi spolupracoval na nějakém textu.Byl jsem nadšen a hrd až chvíle než jsem si přečetl v legendě: Polish quiver.
Ten den už toho bylo moc, nejenže opakovaně na všech žerdích vlály dvě polské vlajky, z nichž o jedné tvrdili, že je přeci česká a musel jsem je donucovat vlajku stáhnout a vztyčit tu naši (naštěstí jsem měl dvě obrovské sebou), a pak jsem je ještě přistihl, že mají úpornou tendenci ji pověsit vzhůru nohama, ale po tomhle už jsem měl dojem, že se proti nám spiklo samo nebe.
Naštěstí tam byl kurátor výstavy tak jsem mu na papírek nechal červeně napsat správnou legendu a velmi mu zdůraznil, že je to velmi důležité to opravit. Snad to udělá. Jako omluvu mi poslední den přinesl výtisk katalogu, co že jinak nádherná asi 500 stránková publikace na křídovém papíře. Kterou budu půjčovat jenom když bude někdo nemocný (přesněji řečeno, doufám, že budete všichni stále pevného zdraví) _________________ Ostatně soudím, že stane-li se tradiční lukostřelba sportem, bude zničena.
Registrace: 16.6. 2006 Příspěvky: 762 Bydliště: u Karlových Varů
Zaslal: po říjen 06, 2008 5:17 pm Předmět:
Komtur tam nebyl, odpískal to už v době kupování letenek.
Botky i čepice od Itazipy mi i bez vyzkoušení perfektně sedí. Díky! (Ozvi se mi pak prosim tě ohledně peněz. )
Registrace: 25.9. 2006 Příspěvky: 4466 Bydliště: Praha - Radotín
Zaslal: so říjen 04, 2008 10:42 am Předmět:
já se dostanu ke kompu asi až v pondělí večer a pak sepíšu své osobní dojmy (to halt musí udělat každý za sebe ) . Pro ukojení zvědavosti jenom prozradím, že jsme nevyhráli. Včas nám došlo, že být vítězi festivalu Buzan 2008 by v češtině neznělo dobře.
a pár foteček
http://nasralnahrob.rajce.idnes.cz/Korea_08_WTAF/
Chlape , chlape , ty prostě nemůžeš mít věci snadný , ale máš můj veliký obdiv a úctu '')
notworthy,že se do takovích věcí pouštíš , moc se těším na vyprávění do Všetic a moc všem držím palce , ('')
hello1 _________________ Zkušenost nedělá výjímky.
no koukám že si se vůbec nenudil, přeju hodně štěstí s tim foťákem a těším se na fotky a video _________________ Duch co má jasný cíl je nezadržitelná síla, naopak duch bez cíle jakkoli silný je jen stínem toho čím by mohl být.
Zaslal: pá říjen 03, 2008 2:38 am Předmět: WTAF 2008 Korea
Tak zkončil WTAF 2008. Začínám to psát v Soulu na letišti. Popis programu a komentáře nechám na klukách,Myša s Jenešem se na to chystají. Jenom shrnu, že jsem si jistý, že jsme nechali opravdu dobrou stopu a dost se s náma počítá.
Další podrobnosti z mé strany týkající se práce zahraniční sekce české asociace jsou na vláknu Lukostřelec. Popravdě řečeno let ze Soulu mi díky psaní velmi rychle utekl, naštěstí letušky byly ochotné mi nechat i nabít notebook.
Krátký úvod:
WTAF byl tentokrát součástí gigantických sportovní her. Počet zemí byl několik desítek a kromě lukostřelby se soutěžilo snad ve 20 sportech, od samba, přes argentinské tango, taekwondo, po pouštění draků a počítačové hry.
Moje cesta byla celkem OK. Už v Mnichově jsem potkával lukostřelce a družili jsme se. Kluci to měli těžší, protože z Incheonu do Busanu jeli autobusem. Popravdě řečeno, dokud jsem nedostal od organizátorů zprávu že v pořádku dorazili, tak jsem byl nervozní jak pes a měl na sebe vztek za ten nápad s ušetřením peněz za letadlo. Nakonec se ale ukázalo, že cena autobusu byla opravdu příznivá a stejně jako vloni to byl autobus spíše s lehátky než sedačkami. Kluci si poradili se vším, ale já už po nich tak trošku vyhlašoval pátrání, Korejci totiž měli špatně napsaný jejich přílet, přesto, že jsme jim to opakovaně posílali.
Protože Myšovi a Jenešovi ujel jeden autobus, nestihli slavnostní zahájení což jim bylo lze jenom závidět. Účast na ceremoniálu totiž obnášela dlouhý transport busem, nekonečné hledání parkovacího místa, 2 hodiny čekání v podzemí v tradičním oděvu, a neustálé nacvičování defilé a věčného strkání se s Maďary, kteří se na nástup nacpali skoro všichni i když tam mělo být jen 20 lidí, což by obsáhlo všechny na lukostřelbu pozvané země. Po slavnostním napochodování na stadion velikosti Sazka areny plný lidí, jsme museli víc jak hodinu stát v pozoru a poslouchat jeden projev za druhým. Po zhruba 18 hodinové cestě při pouhé hodině spánku to bylo dost úmorné, takže nebylo divu že někteří na placu omdleli.
Od té doby už jsme měli separátní lukostřelecký program a s jinými účastníky celých her se nepotkávali. S klukama jsem se šťastně shledal na uvodním orientačním briefingu.
Na WTAF jsem měl kameru a až to zpracuju, tak uděláme ve Všeticích promítání, ale všechno poctivě natáčeli Korejci, takže to bude opět veřejně dostupné.
Mám i dost fotek a ještě víc jich mám slíbených od ostatních.
Měl jsem i foťák, měl jsem, ale už nemám.
Takže vás pobavím detektivní historkou, která zatím nevím jaký má konec. Nicméně vyřešila otázku co budu dělat 8 hodin na letišti v Incheonu (Soulu), než mi poletí letadlo do Frankfurtu.
Vstávání ve 4:15 po 3 hodinách spánku pozornosti moc nepřidá. A tak když mě Busanu nutili sundat foťák z pásku, už jsem si ho tam pak upevnil špatně, takže mi v letadle vypadl. To jsem bohužel zjistil po asi půl hodině na letišti v Incheonu. Na informační desce mě poslali na letištní ztráty a nálezy, nic. Odtud mě poslali na Korean air ztráty a nálezy prohledali letadlo, nic. Vrátil jsem se zpátky do haly a už jsem se s foťákem v duchu rozloučil, ale pak mi to stejně nedalo, kousnul jsem se a znovu zašel do Korean airu, jenže letadlo bylo už zase na cestě do Busanu tak jsem si tam hodinku poseděl a nechal je znovu po přistání letadlo prohledat, nic. V letištní hale jsem pak čirou náhodou potkal Thajce, který seděl ob sedadlo vedle mě a zeptal se ho na ten foťák. Ten se kopnul do hlavy, je to totiž prezident Ontarijské federace Thajskýho boxu, a děsně se omlouval, protože foťák našel a když se zeptal té milé mladé dámy z Kolumbije, jestli není její, tak ona s pravou jihoamerickou pohotovostí přisvědčila. Teď začal boj s časem. Doběhnul jsem znovu do Korean airu a vydyndal z nich jméno té Kolumbijky, jenže už nebyli schopni zjistit kdy a jestli letí dál. Protože ale měla na sobě šusťáky a byla členkou velké výpravy tak jsem zaběhnul k informačního stánku těch našich gigantických T-rex her a zjistil, že se jich taky zúčastnila. Jenže ani oni nevěděli jak letí. Nicméně ochotný korejský organizátor se mnou proběnul všechny patra letištní haly, kolumbijská výprava nikde, ale zase jsme potkali toho Thajce, a ten se rozpomněl, že Kolumbijci letí večer a před jeho odletem a projevil velké odhodlání zmíněnou dámu odchytit a kameru mi poslat. Informovali jsme nicméně policii, jenže ta od toho dala ruce pryč. Teď už je to tedy jenom na tom Thajci, jestli z ní ten foťák dostane. Jsem mírně skeptický, ale těch 8 hodin na letišti mi díky tomu uběhlo příjemně rychle. To jsem ještě nevěděl, že mě čeká 20 minutová diskuse z bezpečákem na security check-inu před odletem ze Soulu, že pokud k luku sebou do letadla neberu šípy tak opravdu nehodlám, výjimečně, vraždit. Alespoň to bylo malé vítězství.
Ha, ha, to nahoře jsem psal před Frankfurtem. To bylo opravdu malé vítězství, to velké mělo přijít. Na security checku ve Frankfurtu mi zkrátka řekli, že můj Hwarang do kabiny nesmí, protože je to zbraň. Jenže jsem byl úporný a tak na mě zavolali šéfa bezpečnosti letiště, jenže já byl pořád úporný, chvilku jsme se bavili i o policii, ale nakonec se dohodli, že on s tím teda nesouhlasí ale půjdeme na gate a jestli oni budou vyhrál jsem já, když nebudou vyhrál on. Na gatu to dáma sama nechtěla rozhodnout, tak jsme volali manžera letu, ten to zakázal, jenže já byl pořád úporný až jsme to dotáhli ke kapitánovi letadla a ten svolil. To byla fakt bitva. Hm, a to neměli tušení že v tý dřevěný bedně v popaždí mám další luk – hornbow pro JASe. Jo aby to všechno nebylo tak jednoduchý jak jsem výše popsal, tak na Ruzyni ještě malá debatka s celníky, ale to už byla hračka.
_________________ Ostatně soudím, že stane-li se tradiční lukostřelba sportem, bude zničena.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
Diskusní fórum
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
Jinak tedy móc pěkný a ač nerad musím přiznat že se mnou tady cloumá závist ( malá ) a hrdost ( velká ).
) a po asi hodině nebezpečné jízdy taxíkem jsme se ocitli na stadionu, kde pořadatelé propadli panice
Murat mi to chtěl spravit, ale řekl jsem mu, že to nechám na doma.
')
