Tajemný spine?

 

Milí přátelé lukostřelci, je zima, většina z nás toho letos už moc nenastřílí a tak jsem vám k Vánocům sesmolil alespoň něco ke čtení.

Lidé stižení lukostřelbou se občas pouští do diskusí o tuhosti neboli spine* šípů.  Je to vděčné a nevyčerpatelné téma. Co si však má normální člověk myslet o jinak celkem rozumně vyhlížejících střelcích, rozvalených se svými nebezpečnými nápoji kolem ohniště v polostínu stoletých modřínů, kteří vedou zaujatou debatu a mistrně předstírají, že vědí, o čem je řeč: „Asi potřebuju slabší šípy, místo těch stopadesátek by to chtělo možná dvěstěpadesátky“, praví ten první. „No jo, mám úplně stejný problém“, přitaká druhý, „místo tady těch devadesátek už mám objednané slabší, osmdesátky, pro tu moji sedmdesátku to bude akorát“. Kolik toho už vypili, řeknete si. Opatrně se vzdálíte a v zájmu zachování zbytků svého duševního zdraví vyhledáte méně vzrušující společnost. Naštěstí jste již nezaslechli slova toho třetího...  Ale stejně vám to vrtá hlavou. Mučivé tajemství nedá spát a v hlavě vám neodbytně bzučí ty stopadesátky, dvěstěpadesátky, devadesátky a osmdesátky ...  Ano. Pro vás jsou psány tyto řádky. Aby si dnes člověk vybral ke svému luku vhodné šípy, má dvě možnosti. Vybrat si sám, nebo to na někoho hodit. Ti, kteří volí druhou možnost i ti, kteří už vědí o čem je řeč, nás zde mohou klidně opustit a věnovat se něčemu příjemnějšímu.

Lidé odpradávna tušili, že k silnějšímu luku budou potřebovat silnější šípy a k slabšímu slabší. To dá rozum. Když si lidé vyráběli luky a šípy sami, nepotřebovali z toho dělat vědu. Když jim to blbě lítalo, udělali si vhodnější šípy.Bylo to jednoduché. Jakmile však jeden človíček vyrobil luk, druhý šípy a třetí s tím měl střílet, museli se umět domluvit, co vlastně chtějí. A přestalo to být jednoduché. Doporučení pro výběr vhodných šípů, se kterými se v současnosti můžeme setkat, vycházejí ze zkušeností mnoha generací lukostřelců. Je proto dobré znát vlastnosti našeho luku a vlastnosti šípu, s kterým chceme střílet. Při výstřelu, jak asi víte, se šíp prohne, začne sebou mrskat a srovná se teprve po nějaké době, co opustí luk. Pokud se šíp prohne více, nebo naopak míň, než je potřeba, nepoletí dobře. Příliš tuhý, ale ani příliš měkký šíp neobletí rukojeť luku (nevyhne se jí) dostatečně elegantně a správně. Přespříliš měkký šíp se chová při výstřelu asi jako vařená nudle a může se rozlétnout na kusy. Správnému chování šípu, kdy se šíp dostane do kontaktu s lukem jen v úplně počáteční fázi vypouštění, se někdy říká lukostřelecký paradox.  Ti, kteří to ještě neviděli, se mohou mrknout třeba na **.

 

Tuhost (spine) dřevěných tyčkek (těl,týbel, ratišť, násad…)

Již asi sto let se pro měření tuhosti dřevěných šípů používá tento způsob: šíp nebo jen šípovou tyčku položíme na podpěry, vzdálené 26 palců (0, 66 m), přičemž léta - vrstvy dřeva musí směřovat svisle, uprostřed to zatížíme dvoulibrovým závažím (0,907 kg) a změříme průhyb tyčky, na stupnici přístroje zpravidla převedený na sílu luku. Tyčku nezatěžujeme příliš dlouho, jen pár vteřin, chceme totiž znát jen míru příčné pružné deformace, nikoli té trvalé, plastické. Dřevěné tyčky se tedy prodávají většinou podle doporučené nátahové síly luku, pro který jsou vhodné. Tedy čím vyšší hodnota, tím vyšší tuhost tyčky. Na základě zkušeností a různých měření byly zjištěny vztahy mezi průhybem těla šípu (tedy jeho tuhostí) a jeho vhodností pro luk. Takže bychom mohli říci, že „třicítka“ tyčka je vhodná pro třicetiliberní luk a „padesátka“ je vhodná pro padesátiliberní. Ale tak jednoduché to, bohužel, není. Pro různé druhy luků existují od tohoto pravidla různé odchylky. Navíc musíme vědět, pro jaký šíp tyčku chceme použít. Například hmotnost hrotu nebo délka šípu výrazně ovlivňují výběr tuhosti. Výše nastíněné vztahy jsou vyjádřeny v tabulkách a kalkulátorech, které nám mohou pomoci při výběru. V praxi je běžné, že pro jeden padesátiliberní luk může být vhodná dřevěná tyčka „čtyřicítka“ a pro jiný „šedesátka“. Tak tolik zatím o dřevěných tyčkách. Záměrně jsem se o řadě věcí nezmínil, abych se vůbec dostal k tyčkám karbonovým.

 

Tuhost (spine) karbonových tyček

Karbonová dutá šípová násada vznikla jako jeden z vedlejších produktů dálkové lukostřelby a její vlastnosti z ní učinily dnes nejpoužívanější materiál pro těla šípů. Karbonové tyčky se měří podobně jako dřevěné. Jen vzdálenost opor není 26 ale 28 palců, a střed tyčky se zatěžuje závažím o hmotnosti 1.94 libry (0,88 kg). Ale dál to už podobné nebude. Číslo, které zpravidla najdeme na tyčce, neodpovídá nějakým tajemným přepočtům, jak tomu je u tyčky dřevěné. Je to jen změřená hodnota průhybu v palcích, násobená tisícem. Takže číslo 330 odpovídá průhybu 0,33 palce, číslo 1300 průhybu 1,30 palce. Čím vyšší hodnota, tím nižší tuhost tyčky.

Stejně jako v případě šípu dřevěného i pro šípy karbonové nebo duralové vznikla řada převodních postupů, které pomáhají při výběru tuhosti těla šípu v závislosti na jeho délce, hmotnosti hrotu, konstrukci ramen a rukojeti luku a jeho nátahové délce a síle, materiálu tětivy a dalších věcech, majících vliv na chování šípu při výstřelu. Pokud jsme schopni změřit počáteční rychlost šípu, kalkulace se výrazně zjednoduší a zpřesní, nicméně tento způsob se příliš nepoužívá.

Popsal jsem nejpoužívanější způsoby měření příčné tuhosti, nebo chcete-li, pružnosti šípů. Můžeme se občas setkat i s jinými přístupy, ale opravdu jen občas.

 

Dynamický spine

Měření, o kterých jsem napsal, jsou svojí povahou statická. Někdy se ovšem můžeme setkat i další veličinou, tzv. dynamickým spine, který charakterizuje chování šípu při jeho vypuštění, zahrnuje také děje v šípu v jeho podélné ose apod. Výrobci poskytují zpravidla jen hodnotu statického spine, s popisem toho dynamického by to bylo asi komplikované.

Závěrem

Hodnotám statické tuhosti (spine), jež udávají výrobci, se dá celkem věřit. Není však na škodu si tyto údaje občas ověřit. Rozdíly mezi uvedenou a skutečnou tuhostí jsou mnohdy udivující. U tyček dřevěných to ani tolik nepřekvapuje. Jejich tuhost se může působením různých vlivů výrazně měnit. U tyček karbonových by to člověk nečekal. A přesto, když jsem nedávno měřil dva téměř nové šípy jmenovité tuhosti 1300 od stejného výrobce, ten první těch tisíc tři sta přibližně měl, druhý však byl tužší o nějakých 300, což je u tak slabého šípu více než příliš.

Znalostí příčné statické tuhosti tyčky ani použitím nejlepší tabulky či kalkulátoru výběr šípu nekončí. Ano, teď teprve nastává čas vyměnit šeď teorie za zelený strom života a zkoušet. A zkoušet. Tuhost (spine) šípu je dozajista velmi důležitý parametr. Ale raději ho příliš nepřeceňujte. Pětiliberní rozdíl v tuhosti šípů nadělá určitě míň problémů než pětigramový rozdíl jejich hmotností.

 

Pěkné dny a krásný vánoční čas vám všem přeje

Lojza Schulz

P.S. Pro případnou diskusi na toto téma asi otevřu vlákno na fóru.

* Spine (z angličtiny, čti „spajn“) znamená v lukostřeleckém žargonu tuhost šípu, anglicky také stiffness, a je to v podstatě jen jiné vyjádření jeho pružnosti. Pokud budeme místo „spajn“ říkat „spin“, může dojít k nedorozumění, protože anglické slovo spin, jak víme ze školy, se týká otáčení něčeho, tedy krom jiného i otáčení šípu.

** https://youtu.be/96KGWC0PB6s nebo https://youtu.be/WzWrcpzuAp8