Opět se potvrdilo, že i když Myša občas umí lézt na nervy, má krom lukostřelby také jedinečný talent uhodit hřebík na hlavičku a jednou větou říci vše: Zelí je Bůh večírkové lukostřelby. Po letošní Šablatůře je to víc než zřejmé, stejně jako Jardovo jezdecké šamanství.
Do Malíkova se nám v pátek až zas tak nechtělo, bylo hnusně, zima a vlhko, děti tradičně nakřáplé a na luky jsme nesáhli od Skalanského Vejce(te). Navíc se páteční posezení u „jižních“ příbuzných trochu protáhlo a ráno jsem ty litry vína celkem pociťoval. Když jsme ráno sedali do auta, pršelo...