Z Messermana hastrmanem aneb ohlédnutí za turnajem Memoriál P.J.Horehledě

Když jsme v sobotu 1.6. ráno na Den dětí vyráželi směr Děčín, mísilo se v nás očekávání s obavami. Předpověď počasí byla všelijaká a to se projevovalo už cestou - chvílemi skoro až vykouklo sluníčko, aby už o pár kilometrů dále nestíhaly stěrače přívalům deště.

Po příjezdu a přivítání se nejen s řadou běžně se vyskytujících lukostřelců, ale i s Děčínskými endemity, jsem ještě s Jindrou Bumbou rychle prošel trať coby traťový komisař, doplnili jsme dětské mety na terčovky a rychlostřelbu a mohlo se začít. Nutno konstatovat, že z původního počtu přihlášených bohužel poměrně dost lidí nedorazilo, zřejmě v obavách z počasí. No obavy nebyly úplně neopodstatněné … ale když jsme začali střílet, dokonce zrovna ani nepršelo.

Začali jsme nezvykle bohatým 3D obsahujícím 20 zvířátek. Hlava organizátorského klanu, Pavel "Messerman" Bumba, byl s námi ve skupině, tentokrát dokonce vyzbrojen primitivním lukem a speciálním podomácku vyrobeným udělátkem, sestávajícím z popruhů a truhlářské svěrky, aby luk vůbec v ruce udržel. Ačkoli jeho zákeřná nemoc značně pokročila a Pavlův stav se od posledního setkání o dost zhoršil, neodradilo to tohoto nezmara od toho, aby si s námi zastřílel. Vzpomněli jsme si přitom na to, jak před lety děda Pavel provázel malého vnoučka Tobíka právě tady v Děčíně na jeho prvním turnaji a staral se o něj a dnes ten samý "malý Tobík", chlap jako hora se strništěm na bradě, provázel dědu Pavla, pomáhal mu projet s vozíkem veškerými nástrahami tratě i na jednotlivých stanovištích a staral se o něho vzorně za všech okolností. Jak je vidět, příklady táhnou a jak se do lesa volá …

Dopoledne se také mezi střelci objevil lukař pan Kýzl, který letos kvůli časovým možnostem i počasí neměl v místě svůj prezentační stánek, jen si přijel se střelci popovídat.

V průběhu té první části, pro nás zahrnující 3D, běžící kolečka, medvěda Hromburáce nebo střelbu na letící kotouče nám několikrát lehce sprchlo, jen aby se trochu promáčely letky šípů a nebyla ta střelba tak jednotvárná. Ale už při dokončování posledních disciplín před obědem se sprška začala měnit v docela slušný liják a brzy byl hostinský sál, kde se podávaly obědy, nacpaný střelci, hledajícími přístřeší a něco na zub. Bramborový salát s řízkem a pro nás vegoše se sýrem byly vynikající a určitě zasytily.

Jak rychle déšť přišel, tak zase odešel a po obědě jsme mohli vyrazit na další část trati. V bezdeští jsme tak stihli soustřel, ústupovku a terčovku na 50 metrů a už se zase o slovo přihlásil déšť. Do promáčených bodovaček jsme tak zanášeli výsledky kyvadla, střelby na neprůstřelné balónky (jak jinak si vysvětlit, když člověk trefí prakticky všechny, ale prasknou jen dva a zbylé "uhnou"?) a pak už se šli zase na chvíli schovat a pozorovat provazce deště bičující všechno a všechny. Do toho hřmělo, blýskalo se a nahoře na kopci u vystřelovacích koleček to začínalo být až nebezpečné, takže odtud ředitel závodu střelce i pořadatele raději stáhl. To už také byly z našich dřevěných šípů jen taková ztěžklá, měkká háďátka, kroutící se při každém výstřelu, kdy byl střelec ještě obdarován sprškou vody z letek do tváře.

Ale i tahle přeháňka se věrna svému názvu přehnala a mohli jsme si jako skupina dostřílet zbylé ligové disciplíny a postupku na panáka. Toho už se ale s námi neúčastnil Messerman, ze kterého se vlivem počasí stal spíše hastrman a sledoval další dění ze svého vozíku už jen z útulné hospůdky.

Tam se nakonec sešly všechny skupiny, na dračku šel horký čaj a sčítaly se výsledky na promáčených arších. Když bylo sečteno a provedena korekce výsledků, protože ne všechny skupiny měly nakonec možnost odstřílet kvůli bouřce létající kolečka, došlo na vyhlašování výsledků. Pro vítěze kategorií byly připraveny tašky s cenami, z každé kategorie si potom jeden ze střelců odnesl losovanou cenu věnovanou panem Kýzlem - tréninkovou terčovnici.  Dlužno dodat, že jsme jako výprava byli tentokrát nad očekávání úspěšní, nejen, že jsme všichni tři (já, Ali i Vojtík) skončili na stupních vítězů, ale Vojta navíc vyhrál jednu z těchto terčovnic, skoro tak velkou jako on sám. No a protože se už nestřílelo, tak také přestalo úplně pršet a domů se střelci rozjížděli už za docela pěkného počasí.

I přes tyhle pořadatelem neovlivnitelné lapálie jsme si turnaj moc užili. Pořadatelský klan, sestávající z velké části především z Pavlových dětí, snach, vnoučat a jiných členů rodiny, odvedl kus práce a příprava byla zvládnuta dobře. Velmi rádi se tak za rok do těchto míst zase vrátíme , protože "Děčín je boží!".