Dřeva na výrobu luků – 1. Výběr a zpracování dřeva
První díl ze čtyřdílného seriálu "Dřeva na výrobu luků". Jaké dřevo hledat, kde ho vzít, kdy kácet, jak štípat, sušit, tvarovat a ohýbat teplem. Ozdrojovaný souhrn zkušeností, rad a tipů uživatelů fóra Lukostřelec.cz.
O seriálu. Seriál shrnuje asi 9 000 veřejných příspěvků z diskusního fóra Lukostřelec.cz z let 2006–2026, kde si čeští a slovenští lukaři předávali zkušenosti s výrobou celodřevěných luků. Slovenské příspěvky jsou převedené do češtiny. Nejde o učebnici ani o tabulkové hodnoty: jsou to praktické zkušenosti konkrétních lidí, a kde se rozcházejí, uvádíme obě strany. Odkazy na čísla příspěvků, např. (#39700), vedou přímo na zdrojový příspěvek v současném fóru, kde si můžete přečíst celou diskusi. Tento díl: Jaké dřevo hledat, kde ho vzít, kdy kácet, jak štípat, sušit, tvarovat a ohýbat teplem.
Seriál Dřeva na výrobu luků:
- Výběr a zpracování dřeva (tento díl)
- Akát, jasan, tis, jilm a habr
- Další domácí dřeviny a keře
- Maklura, exotická dřeva, bambus a laminace
Žádné zázračné dřevo neexistuje
Na fóru se opakovaně ukázalo, že luk o běžné síle se dá udělat z téměř každého tvrdého nebo polotvrdého dřeva z okolí domu. Podle jednoho diskutujícího stačí takové dřevo na průměrný luk 50–60 liber, kdežto na tah kolem 140 liber vydrží jen málo dřev, a proto je třeba experimentovat s tím, co je po ruce (#41092, #43538, #43541). Podobně jiný uvádí, že luk kolem 35 lb jde udělat skoro z čehokoli, co se na luky používá (líska, bez, jasan, jilm), pokud je kmínek rovný a dost dlouhý. Při síle 20 lb nebo naopak kolem 120 lb je ale výběr dřeva zásadní (#58061, #58062).
Zkušený výrobce popsal tři skupiny dřev podle toho, jaký průřez ramene snesou. Nejlepší jsou ipe a podobná tmavá tropická dřeva, hustý tis, maklura, zlatý déšť a dřín: fungují při libovolném průřezu a vydrží i při chybách v tvaru (#40816). Za „prémiová“ dřeva ostatní označují tis, osage (maklura), lemonwood, štědřenec a ipe (#60078, #60081). Jako náhradu uvádějí jilm, akát, dřín nebo habr, případně lískový prut (#41210, #41215).
Rozdíly uvnitř jednoho druhu mohou být větší než rozdíly mezi druhy. Podle jednoho názoru jde o vlastnost dřeva samotného (#50559) a mechanické vlastnosti stejného druhu se podle diskutujících liší podle stanoviště: dřevo z větrných kopců a skal bývá hustší a houževnatější (#39813, #39817). Popsané luky z domácích dřev (jasan, akát, dub, jilm, ořešák, slivoň, líska, svída, bez a další) ukazují, že vlastnosti kolísají i na jednom stromě (#39935, #39968).
Názory se liší: Podle jedněch záleží na stanovišti (suché, mokré, složení půdy) (#39813, #39817). Jiný zkušený lukař to považuje za mýtus: na jednom místě se podle něj najdou dobré i špatné kusy (#58991, #58993).
Dřevo je pro luky materiál s malou tažností. Podle jednoho autora z tabulek vychází nejlépe habr, dobře jabloň, dřín, jilm, dub a akát, jasan je dobrý průměr a špatně dopadají lípa, topol, smrk a jedle (#40713, #40714, #43007). Proto se celodřevěné luky dělají ploché a dlouhé (#43007). U skutečného kusu dřeva přitom nejde napětí spolehlivě spočítat bez znalosti jeho pevnosti, hustoty a modulu pružnosti (#54377).
Pro začátečníky zaznívala stejná rada: učit se na levných a dostupných dřevech z přírody (líska, bez, slivoň, svída, jasan, bříza), ne na drahém exotickém dřevu. Teprve po několika zvládnutých jasanových lucích se prý vyplatí zkoušet tis nebo hickory (#45510, #45488, #45490). Zkušení radí vyrobit první luk i z násady na koště nebo hrábě a lepší dřevo si nechat na později (#41498, #41499). Jedna z levných cest je jasanová násada z železářství (kolem 40 Kč), kde se dá vybrat kus s nejrovnějšími letokruhy; vznikl z ní například luk 148 cm (#41948, #45534, #45536). Začátky nejsou snadné: jeden začínající výrobce uvádí, že mu z 13 vyrobených luků vydržel jen jeden (#52058), jiný že se mu z prvních čtyř luků povedl jen jeden (#49031).
Co rozhoduje o kvalitě dřeva
Tah a tlak. Luk je na zádech namáhaný tahem a na břiše tlakem. Podle jednoho zkušeného výrobce je rozhodující vlastností pevnost v tlaku, tedy schopnost snášet tlak na břiše bez trvalé deformace. Dostatečnou pevnost v tahu má téměř každé běžné dřevo s neporušenými vlákny; v tahu jsou slabé například vrba, ořešák a třešeň, které se proto doporučují spíše se zádovou výztuhou (#40816). Tlakové trhliny (frety) může dostat víc či méně každé dřevo, pokud se v rameni udělá slabé místo, i tis. Pomáhá široké a ploché rameno (#58993, #49648). Luk s malým trvalým prohnutím (setem) nemusí být horší: podle jednoho diskutujícího může být rychlejší a stabilnější než luk bez setu, což druhý z diskutujících zpochybnil (#40974, #40982).
Hustota. Hustota (měrná hmotnost, SG) je podle fóra hlavním činitelem mechanických vlastností: pevnost i modul pružnosti jsou zhruba úměrné hustotě (#52275, #52276, #52278, #52279). Za použitelné se považuje dřevo s SG nad 0,6 (#40831, #47799, #47796). Za dobrou hodnotu se uvádí nad 0,7–0,75, kterou jde zjistit ponorem hranolku do vody (poměr ponořené délky k celkové) (#40369, #40334, #40336, #40364). Podle jednoho autora jsou vhodná dřeva s SG 0,7 až 0,9; z lehčích se dělá širší rameno, z těžších lze zkusit užší (#41702). Hustota se ale liší i uvnitř druhu: dub může mít SG 0,4, jiný diskutující uvádí průměr 0,75 (#40831, #47799, #47796). Proto se doporučuje měřit hustotu skutečného, dobře vysušeného vzorku (#52275, #52276, #52278, #52279). Nejtvrdším naším dřevem je dřín (kolem 0,9), kolem 0,8 mají podle jednoho autora akát, habr a jasan (#41702, #53721).
Tvrdost sama o výkonu luku nic neříká. Mezi velmi tvrdé domácí dřeviny patří habr, svída a šeřík, ale rozhoduje chování dřeva v tahu a tlaku a hustota (#52169, #52164).
Názory se liší: Podle jednoho diskutujícího je dřevo s měrnou hmotností kolem 1 na ramena příliš těžké: zpomaluje návrat ramen, luk z těžkého afrického dřeva střílel o 30 yardů kratší než akátový a časem dostal kompresní praskliny. Jiný zkušený výrobce tvrdí, že u ipe (SG nad 1) stačí dát ramenům optimální tvar, a zmiňuje bambusový luk s ipe o rychlosti 180 fps (#41136, #41139, #41140).
Letokruhy. U kruhovitě pórovitých listnáčů (dub, akát, jasan, jilm) má být v letokruhu výrazně víc letního dřeva než jarního (#58993). U dubu je pro luk nejdůležitější podíl letního dřeva v průřezu: 1–1,5 mm je málo, jeden z autorů chce aspoň 3 mm, takže jemné letokruhy dubu zimního nejsou ideální (#59819, #59820, #59823). U tisu naopak platí, že čím hustší letokruhy, tím lepší dřevo (#55062). Jako orientační hodnoty zazněly: tis do 1,5 mm na letokruh, jasan do 5 mm (#50956). Jasan s širokým letokruhem z mladého stromu byl pro jednoho autora horší materiál (#54278).
Názory se liší: Podle jednoho autora úzké letokruhy na luk nutně nevadí: řidší dřevo lépe snáší tah, i když povolí v tlaku. Zkušený výrobce naopak dává přednost výrazně zastoupenému letnímu dřevu (#59006, #58993).
Jádro a běl. Jádrové dřevo je podle hmotnosti pevnější než běl a jeho lukařské vlastnosti jsou lepší; u jasanu i dubu je běl plastická. Podle jednoho výrobce pozná kvalitu dřeva na čerstvém řezu asi z 80 % (#58393, #60217, #60220, #46419). Dřeviny bez jádra jsou jasan, habr a bez, jádro hluboko pod povrchem mají dub a ořešák (#45536, #45546, #45545). Podle jednoho diskutujícího mají jádro hluboko i jasan a jilm, takže se u nich používá běl (#41647, #55964). Běl jilmu je z běloviných dřev nejlepší (#41496, #41519). Tlustou vrstvu měkké běli je u dubu a jilmu lepší odstranit, jinak je luk slabší (#45536, #45546, #45545). U akátu, moruše a zlatého deště je jarní dřevo na lomu plné krystalků, což je normální vzhled, ne vada (#61952, #61956). Tis je jehličnan a pravidlo o odstranění běli se na něj nevztahuje (viz štípání níže).
Celistvý letokruh na zádech. Letokruh na hřbetě nesmí být přerušen. Pokud se poškodí, je potřeba nalepit podpůrnou vrstvu, například sklolaminát; hřbet poškozený larvou pod kůrou jde zachránit odebráním prvního letokruhu (#53392, #55966).
Jak vzorek vyzkoušet. Jeden z diskutujících navrhl jednoduchý test: je dřevo tmavé jádrové a zároveň tvrdé a husté? Dva body znamenají velmi dobré dřevo, jeden dobré, žádný nevhodné; ostatní by chtěli víc kritérií (#51157, #51158). U tropických dřev se doporučuje hledat tvrdé, tmavé, rovně rostoucí dřevo a ověřit ohybem na vzorcích stejného rozměru s neporušenými vlákny (#40533, #40535, #40550). Zkroucenost kmene s kůrou lze zjistit odloupnutím úzkého pruhu kůry, který kopíruje směr vláken (#51161).
Názory se liší: Podle amerických zdrojů tis v mrazu tuhne a křehne a tis vyrobený při +20 °C se při −20 °C téměř jistě rozpadne; podobně hovoří dva diskutující. Jiný uvádí, že italský tis v zimě nepraská, a další, že jilmový luk v mrazu zůstal beze změny. Autor, který to uvedl, tis v mrazu sám neověřil (#41262, #41267, #41271, #41273) (#41266).
Kde dřevo vzít
Městská zeleň a údržba stromů. Dobré dřevo se najde v lese i v městské zeleni, když člověk ví, co hledat. Správci zeleně nejčastěji kácejí lípu, topol, platan a akát, někdy tisy, a dá se s nimi domluvit (#40093, #40096, #40070). Technické služby krátí kmeny na 40–80 cm, proto je vhodné domluvit se předem s vedoucím; mají plány probírek a často vyjdou vstříc, i když se může stát, že kmeny druhý den zmizí (#59849, #59850, #59858). Jiný diskutující radí požádat o kusy 2 m dlouhé, nekroucené (#40691, #40677, #40644).
Probírky, paseky a nálety. Dobrým zdrojem jsou probírky, zbytky po těžbě a po kalamitách a světlomilné keře ve stinném porostu, které stejně zaniknou (#58583, #58586). Na pasekách po vykácení starých keřů vyrůstají z pařezů dlouhé rovné výhony (#40691, #40677, #40644). Kácení nepůvodních dřevin včetně akátů je podle dvou diskutujících dobrý zdroj dřeva (#58586, #58583). Akát lze brát i mimo osídlení, například u železnice nebo remízků, stačí ruční pilka (#59501, #59494). Líska je hospodářsky bezcenná a rychle obnovitelná (#58705, #58737).
Pila a obchod. Kvalitní dřevo se nejlépe vybírá na pile z kmenů pokácených ve správnou dobu; ideální je středová fošna z tlustšího kmene. Jeden strom ze sta bývá výjimečný a v hotovém polotovaru se takový výběr dělat nedá (#45481, #45483, #45536). Jasanová fošna bez suků s rovnými léty se kupuje na pile; podle jednoho diskutujícího byla zhruba polovina nabízených fošen nevhodná (#61586, #61593, #61594, #61596). Jasanové řezivo stojí zhruba 12–17 tisíc Kč za m³ a lepší je koupit fošnu, nechat truhláře naformátovat na hranoly a zbytek uschovat (#45485, #45509, #45507, #45484). Na internetu lze dřevo koupit také, je ale drahé. Začátečník by se měl učit z dostupného dřeva kolem sebe: hickory polotovar stojí kolem 50 USD plus doprava a první luk se stejně nepovede (#41348, #41350, #41356, #41355). Čerstvé polínko 50–60 cm dlouhé a 6–7 cm tlusté se dá poslat poštou a zájemci si dřevo často vyměňují (#41190, #41198).
Vlastní pěstování. Rychle rostoucí dřeviny (svída, líska, bez, moruše, osage) se dají zasadit, není ale záruka, že narostou rovně. Tvar kmínku jde formovat odlamováním větviček (#40780, #40781, #40782). Podle jednoho přispěvatele se dá bez pro luk vypěstovat asi za 5 let (#56194, #56193).
Jak je to s konkrétními druhy.
- Tis. Kvalitní tis na luk je v Čechách prakticky nesehnatelný: domácí kusy jsou sukovité, vhodné stromy chráněné (#54984, #54986, #54989). Přirozené porosty (například na Křivoklátsku) jsou přísně chráněné a kácení tam není přípustné, tis lze získat z parků a opuštěných zahrad (#40000, #40003, #40004). Zahradní tis bývá vrtulovitý; z osmi vyštípaných půlek vysychal vhodně jen jeden kus (#40017, #40018, #45778, #45777). Kupuje se většinou v zahraničí a zásilka z USA je drahá (#58002, #58006, #58010, #58015) (#58018). Špatný tis lze rozřezat na podélné dýhy, slepit a opatřit zádovou výztuhou z jasanu, akátu nebo jilmu (#58006, #58018).
- Jilm. Grafióza výrazně snížila jeho výskyt a sehnat ho je problém (#40243, #40242). V Čechách je téměř vymřelý, jilm habrolistý je vzácný, jilm drsný rozšířenější (#48305, #42325).
- Akát. Kvalitní akát se hledá a štípe v lese; dobrá jsou hustá jádrová polena, v řezu má být víc tmavého jádra než světlé běli. Na českém akátu má běl jen 4–5 posledních letokruhů, ale jádro bývá malé (u kmene 20 cm jen 5–6 cm), proto bývá lepší akát z jižnějších poloh. Kmeny jsou těžké (kus přes 30–50 kg) (#40662, #40670, #40731, #40732).
- Maklura (osage). U nás roste v parcích a starých stromořadích a šíří se jako plevel (#41718). Dá se objednat z Maďarska, kde jsou plantáže (#191, #198).
Názory se liší: O dostupnosti tisu a maklury přes internetové aukce se diskutující neshodli. Jeden tvrdí, že tisové dřevo i osage lze snadno koupit na německém e-bay, další to zpochybňují: nabídky jsou podle nich drahé, kvalita nic moc a pěkné dřevo jde přes známé (#60242, #60245, #60247, #60248).
Rozměr a tvar kmene. Za dobrý polotovar jeden diskutující považuje rovný kmen tvrdého dřeva o průměru od 15 cm, délky 170–200 cm, co nejrovnější (#41463). Podle jiného je ideální průměr kolem 20 cm: z každé čtvrtky vyjde jeden plochý luk, a při 30 cm už je štípání technický problém (#40425, #40423). Podle dalšího 20 cm stačí a pod 10 cm je obvykle málo (u akátu úspěšně i kolem 10 cm) (#211, #206, #3415). Mladý kmínek se hodí víc než silný strom, protože je s ním méně práce se štípáním a menší zásah do lesa (#43994). Keře a drobné ovocné dřeviny dávaly jednomu z výrobců lepší výsledky než klasický jasan, stačí malý průměr, když jsou rovné (#41688, #41687). U svídy bere stejný autor vše nad 35 mm a podle hustoty to stačí na 50–60 lb; potíž dělají zarostlé suky a občasný spirálovitý růst (#41324, #41328, #41330). Rovné svídy se podle zkušeností hledají hlavně u potoků, v příkopech a na okrajích lesů (#51144, #40757, #40758).
Nejtěžší je najít rovný kus bez větví. U jedné zkušenosti bylo z celého 12metrového stromu vhodných asi jen 20 až 30 % (#40691, #40677, #40644).
Čemu se vyhnout:
- Strom uschlý ještě nastojato. Dřevo je nevhodné, napadají ho houby a rychle ztrácí mechanické vlastnosti (#40250, #40251, #42377), (#53091, #52225).
- Spirálový (točitý) růst. Takové dřevo nejde rovně naštípnout, při sušení se ještě víc stáčí a hůř se opracovává; spousta pěkných kmenů bezu a habru je kvůli tomu nepoužitelná (#41242, #41241, #41248, #41243). Spirálu u starších stromů lze poznat z kůry (#40416).
- Hrbolatý kmen s mnoha suky. Každý suk ztěžuje výrobu i tillerování; drobné suky se tolerují (#46053, #56179).
Kdy kácet
Nejčastěji se doporučuje těžit v zimě, protože dřevo ve vegetaci obsahuje hodně mízy (#53091, #52225). Leden je podle dvou diskutujících nejlepší doba na sběr bílých dřev (svída, dřín, slivoň), protože je ve dřevě nejméně vody (#40508, #53311, #52225). Ideální je také doba po skončení vegetace, kdy opadne listí: poslední letokruh je dorostlý a může tvořit hřbet luku. U dřeva káceného v létě je třeba poslední rostoucí letokruh odstranit, protože má slabé dřevo; jasan kácený v létě měl podle jednoho přispěvatele poslední letokruh nedorostlý a musel jej seškrábat (#41229, #41232). U akátu s odstraněnou běllí na ročním období nezáleží (#41229, #41232). Akát lze kácet i v létě, stačí z povrchu sejmout celý letošní letokruh, ale řezaný v létě má větší sklon při sušení praskat (#44652, #44653). Jeden diskutující uvádí akát kácený v červenci, z něhož vznikl luk 55 lb, který střílel velmi dobře (#46454).
Kůra a zatírání konců. Dřevo je lepší odkorovat ještě mokré kvůli škůdcům, kteří lezou do lýka. Kůru jde sloupnout napařením (po půl hodině se odlupuje), lýko a kambium se ale stejně musí oškrabat (#45496, #45498, #45500, #45502). Konce kmenů se po pokácení ihned zatírají (#46053, #56179). Nezatřené konce jasanu praskají do hloubky 5–8 cm (#42377, #42384, #42374, #42376). Ani zatřené dřevo ale praskat nemusí přestat: jeden diskutující uvádí, že zimní dřevo začalo po měsíci praskat zevnitř po rozštípání a odkornění, a doporučuje sušit pomalu v chladu (#48567, #48568).
Názory se liší: Zda záleží na ročním období, je sporné. Podle jednoho tvrzení kácet v zimě, nejlépe kolem Nového roku, dřevo méně praská, hnije a modrá a lépe se suší; jiný radí řezat hned, jak se dřevo naskytne, aby ho nevzala konkurence (#52225, #40460). Další tvrdí, že v zimě (při −25 °C) má dřevo nejméně vody, kdežto jiní kácejí a štípou i v létě a jasan jim nepraskal ani se nekroutil (#47043, #47044, #47045, #47046) (#47051). Podle většiny zkušeností roční doba nerozhoduje, jiný autor však doporučuje zimu (#41852, #56396, #63002). Kácet lze podle jednoho z nich kdykoli, nejlépe na jaře, kdy jde loupat kůra; v létě nechat kůru aspoň měsíc, aby dřevo nepraskalo (#41760, #41756).
Jarní a letní jilm a javor podle jednoho diskutujícího po vysušení žádný rozdíl nemají, ale dřevo skladované v lese v létě hnije (#59306, #59307).
Názory se liší: Někteří diskutující doporučovali kácet za ubývajícího měsíce nebo kolem novu. Odpůrci namítají, že hustota a struktura dřeva vznikají při růstu a fáze měsíce na dřevo nepůsobí; lesníci a fyziolog rostlin lunární vliv považují za nepravděpodobný (#59293, #59301, #59303, #58552) (#60048). Jeden autor kácí o prvním úplňku po Novém roce, ostatní to berou jako vtip (#51023, #51028).
Konkrétní zkušenosti. Svídu je vhodné kácet po skončení vegetace, aby poslední letokruh dokončil růst; jeden autor ji sbírá v prosinci a lednu (#40440). Baza se podle jednoho přispěvatele sbírá na podzim (#24116). Čerstvě pokácený jasan je nejlepší hned na místě rozštípnout na čtvrtiny; v zimě vydrží v lese pár dní, v létě se zkazí okamžitě (#59478). U jasanu zazněla i doporučení kácet na podzim, nebo v zimě do konce února (#42377, #42384, #42374, #42376). Strom je podle několika diskutujících lepší porazit celý, protože velká rána otevírá cestu houbám a škůdcům (#51162, #51164, #51165).
Štípání a hrubé opracování
Proč štípat. Štípání zachovává plynulý průběh vláken, a proto je lepší než řezání. Dlouhý kmen se lehčeji štípe na místě a odnáší se čtvrtiny (#46105, #46115, #46116). U silného jasanu se doporučuje kladivo nejméně 5 kg a klíny zúžené aspoň 3 : 1; první rozštěp je nejtěžší a dřevěné kliny se dělají z dřínu nebo svídy (#41613, #41614, #41617, #51166) (#51167, #51168). Kroucený kmen štípat nelze, protože vlákna nejsou souběžná (#41613, #41614, #41617, #51166) (#51167, #51168). Čerstvý akát se podle jednoho přispěvatele štípe lehce a rovně sekerou, kladivem a dřevěnými klíny, a to i při průměru 30 cm na osminy (#40506).
Někdo štípe od silnější spodní části a využívá praskliny (#51153). Jiný radí na rovný kmen bez suků nakreslit čtyři podélné čáry a klepat lehce kladivem a sekáčem po celé délce (#53972, #40726). Rozštípnuté jádro se podle zkušených obrací ke střelci a obloha (běl) od střelce; letokruhy mají být co nejrovnější (#53956, #53955, #53969). Kdo se štípání bojí, může kulatinu rozříznout podélně na pásové pile, čímž se zrychlí i sušení (#53956, #53955, #53969).
Názory se liší: Podle jednoho diskutujícího se čtvrtiny kmene dají raději řezat pilou, protože se dřevo stejně hoblováním upravuje; podle dvou jiných je lepší štípat a zachovat vlákna i s vlnami kolem suků (#46113, #46115, #46116). Syrové štípání také může sjet do křivky a po sušení se štěp vykroutí ještě víc. Podle jednoho tvrzení znamená rovně štípnutá větvička rovné štípání kmene, u tisu se to ale nepotvrdilo (#51154, #40413, #40414, #40415) (#40418).
Co se štípe a co ne. Dobře se štípou jasan, dub, jilm, akát a moruše; špatně bříza, habr, líska, bez, svída a třešeň, které jeden zkušený výrobce raději rozřezává na kotoučové pile (#53094). Podle téhož autora se rovně po vláknech štípou kruhovitě pórovité dřeviny, javory a ořech a jilm (s vynaložením síly); ovocné dřeviny, bez černý, habr a svída ne, a listnáče se štípou snadno za mokra, jehličnany i po vysušení (#46116). Jilm je velmi houževnatý a při štípání se trhal na vlákna pevná jako dráty (#42180). Svída se neštípe, ale řeže po délce a při sušení se kroutí (#48959, #48962, #48963, #48970) (#59485). Deseticentimetrová svída se naopak nerozštípne ani nepopraská nepoužitelně, takže se hodí na celý polotovar z jednoho kusu (#59520, #23822). Bezový kmínek je lepší rozřezat podélně než štípat (#56179, #56183). Líska do průměru kolem 8 cm se krásně štípe, často se ale točí a směr točení je třeba sledovat (#58518, #58523, #58565). Morušové dřevo se lépe štípe sekerou než mačetou (#60809, #60810, #60812). Kmínek o průměru 5 cm nemá smysl štípat: je lepší ho rozříznout na kotoučové pile nebo polovinu osekat sekerkou až k dřeni (#53103).
Spirálový růst. U kmínků s točivým růstem je lepší řezat pilou než štípat, aby se dřevo nezničilo (#45764, #44608, #45769). Vrtulovitost jde napravit jen vyrovnáním teplem, což se podle jednoho autora vyplatí asi jen u maklury (#40512). Letokruhy, které v polotovaru vycházejí šikmo napříč, ztěžují tillerování; jako mez krutivosti polotovaru jeden z diskutujících uvádí nejvýš 45° (#51158, #40423, #51156). Zda je kmínek točitý, se pozná z kůry (#40416); u tisu podle jednoho přispěvatele rozštípnutím větvičky: je-li točitá ona, je točitý celý strom (#45764). Jasan z mírně nakloněného stromu se po vyříznutí hrubého tvaru zkroutil; čtvrtky je proto třeba při štípání značit a hlídat sklon vláken (#43818).
Běl. Při hrubém opracování se běl odtesá až na první jádrový letokruh a nepoškodí se poslední jádrový letokruh (#59780), (#39700, #39702, #39705, #39706). Konce výřezu se zatírají nepropustnou barvou, u akátu i do vzdálenosti kolem 10 cm (#39700, #39702, #39705, #39706). Zásada odstranit běl platí podle jednoho autora pro akát, zlatý déšť, makluru a moruši, ne pro tis, který je jehličnan (#48612, #48613, #48614). U zlatého deště se při zkoušce luku oddělila od jádra jen běl a ta se má odstranit úplně (#48611, #48613). U tisu se doporučuje nechat bílou běl na zádech ztenčenou na 2–3 letokruhy (#45894, #45883, #45889).
Názory se liší: U akátu jeden z diskutujících nechává dva letokruhy běli, druhý ji sbírá až na jádro; podle jiného akát s ponechanou větší vrstvou běli také vydrží (#45995, #45997, #48612, #48613) (#48614). U tisu má být běl podle jedněch tenká, zhruba 3–6 mm (na lukách z Mary Rose, někdy stačí i 3 mm), jiný by nechal 7–8 mm a 5 mm považuje za málo (#55145, #55146, #55147).
Záda a suky. Hřbet luku se u akátu nechává s neporušeným letokruhem a letokruh se nesmí hoblovat; akát se po ohoblování rád odštěpuje (#46153, #46154). Suk se při opracování nechá mírně vyčnívat nad hřbet a opatrně se kolem něj odškrábe materiál, aby vznikl ostrůvek, který brání přeříznutým vláknům v odštěpování; hlavní je zachovat poslední letokruh. Malá očka nevadí (#46202, #46204). U tisu se suky a prohlubně pod větvemi obcházejí a kolem suku se nechává dostatek materiálu (#45878, #45882, #45892).
Nářadí. Při hrubém opracování se používá motorová pila, štípací sekera s klíny a kladivem, tesací sekera, hoblík a cidlina (#48603). Na hrubé ubírání jde použít rašple, potom smirkový papír a cidlina; pilník se nehodí (#46161). Začátečník bez dílny může kmínek zredukovat na přibližný tvar sekerou, kladivem a klíny (#43136). Hrubý tvar jde vytvořit i jen sekerou (#53972, #40726).
Sušení
Sušení je téma, o kterém se na fóru diskutovalo nejvíc a které je zdrojem nejvíc chyb. Cíl je jednoduchý: dostat z dřeva vodu tak, aby nepopraskalo a nekroutilo se. Rozhoduje ale způsob, ne počet dní (#52233, #52234).
Základní pravidla, na kterých se lidé shodli:
- Zatřít čela hned po pokácení a rozštípání. Hodí se dokonalá parozábrana: lepidlo na dřevo, Duvilax, vosk (horký ponor, ne svíčkou), případně barva nebo lak (#46400, #46401, #46397, #46399). Zmiňuje se i parafín ze svíček, teplý klih nebo igelitové sáčky (#47065, #47066, #47067). Cílem je, aby vlhkost unikala pomaleji a rovnoměrněji (#52188, #45888). Parozábranou funguje i ponechaná kůra (#47028, #47031, #47034).
- Kmen rozštípat nebo rozříznout na čtvrtky či osminy. Dřevo se sušením smršťuje hlavně ve směru letokruhů, takže sušit celý průřez je nejproblematičtější (#47076, #47075, #47078). Nerozštípaná kulatina při schnutí hluboce praská (#41800, #41802). Svída a dřín nejdou rovně štípat, proto se řežou pilou (#59321, #59323, #59325).
- Zmenšit polotovar co nejdřív na hrubý tvar luku. Čím tenčí kus, tím rychleji schne a méně praská (#42271, #42275, #40346, #40374). Masivní kus praská tím dřív, čím je větší (#40608). Doba schnutí závisí na druhé mocnině tloušťky (#47090, #47094, #47099).
- Čerstvé mokré dřevo nedávat hned na teplo. Po rozštípnutí se nechá odpařit volná voda v klidu a mimo slunce, teprve potom se dosouší (#51012, #51018, #51019). Klády se suší vleže a mokré dřevo se nesuší na teple (#47123, #47125, #47126).
- Nenechávat dřevo venku bez ochrany. Dřevo nesmí zmoknout (#40765, #40764, #40763, #40766). Běl je pro houby „cukr“, jádro je odolné (#51017, #51016). Hlavní rizika sušení jsou hniloba a zamodrání, praskání a kroucení (#52225).
Praskání vzniká z rozdílu vlhkosti mezi povrchem a jádrem, proto se dosouší pomalu (#52233, #52234). Po vysušení se objem zmenší o 10–20 % (#47028, #47031, #47034). Dřevo s přirozeným zkroucením se vrací i při sušení pod zátěží a signalizuje nevhodný kus (#39811, #39822, #39810). Polotovary se proto suší svázané nebo zatížené s proložkami (#39811, #39822, #39810).
Tmavá jádrová a bílá dřeva. Tmavá jádrová dřeva (akát, moruše, zlatý déšť, tis) se suší opatrně, bílá (jasan, jilm, bez, javor) lépe (#47028, #47031, #47034). U akátu se běl odstraňuje: s kůrou a bělí je dřevo náchylné k praskání, jádro schne bez problémů (#45538, #45541, #45505, #45501). Tis a zlatý déšť jsou na rychlé sušení citlivé a praskají (#45768, #45764, #56282).
Na jakou vlhkost. Truhlářské řezivo se suší na asi 12 %, na luk je většinou potřeba 8–10 % (#40596, #40601). Venku dřevo neklesne pod zhruba 12 %, ať schne rok nebo deset let (#47042, #53164, #47039, #47040). Podle jiného příspěvku dosáhne volně sušené dřevo pod přístřeškem u nás asi 18 %, takže ke 6–8 % je nutné umělé dosoušení (#47077). Podle jednoho z diskutujících má na luk stačit okolo 9 %, přirozeně vyschlé dřevo má kolem 12 % a umělým dosušením se dá dojít na 9 % (#48558, #48563). Při pokojové teplotě 21 °C a vlhkosti vzduchu 40 % se dřevo ustálí na asi 8 % a dál nepřesychá (#52253, #52254).
Rovnovážná vlhkost dřeva podle relativní vlhkosti vzduchu při 21 °C (uvedené hodnoty z diskusí, ostatní v podkladech chybějí):
| Vlhkost vzduchu | 30 % | 40 % | 50 % | 65 % |
|---|---|---|---|---|
| Vlhkost dřeva | 6,2 % (#39957) | 7,7 % (#40596) | 9,2 % (#39957) | 12 % (#39957) |
Rostoucí teplota snižuje relativní vlhkost vzduchu; při 40 °C je to asi 35 % a výsledná vlhkost dřeva 6–7 % (#41528, #41530). Vlhkost se bez vlhkoměru dá odhadnout podle zvuku při poklepu, vůně a hmatu (#41820, #48935, #56385, #56383). Spolehlivější je vážení: polotovar se pravidelně váží a sušení končí, když hmotnost přestane klesat (#47139, #58889).
Jak dlouho. Staří lukaři sušili dřevo ve větších kusech i několik let a opracovali až poté (#39823, #39815, #39810, #39811). U luku ale není třeba sušit celý kmen: luk 50 lb na výtah 28" a délku kolem 68" obsahuje jen 500–550 g dřeva, tedy tenkou dlouhou lať (#40879, #40880). Podle jednoho lukaře polotovar blízký konečnému průřezu schne několik měsíců, rozštípané čtvrtky bez kůry rok i déle, nerozštípaná polena s kůrou několik let (#47139, #58889). Jeden z diskutujících uvádí při 25 °C a 35% vlhkosti vzduchu pro akát a tvrdý dřín 20–30 dní, pro jasan a jilm 10–20 dní a pro lísku 5 dní (#40866, #40869).
Osvědčené postupy pro dosoušení:
- Igelit. Po úvodním odpaření volné vody je sušení v igelitu s utěsněnými konci bezpečnější, igelit ale nesmí zůstat déle, než je nutné (#52233, #52234, #52243). Je nutné pravidelně větrat, protože při 100 % vlhkosti sušení stojí (#52253, #52254).
- Hot box a topení. Hrubý polotovar se dosušuje u topení, v hot boxu (bedna se 100W žárovkou, teploměrem a vlhkoměrem) nebo v autě na slunci (#40866, #40869). Dosušuje se v místnosti u topení, ne těsně nad ohněm, kde se dřevo přesuší (#48558, #48563). Sušárna se používá na polotovar luku, ne na celý kmen, který by popraskal (#61640, #61641).
- Rychlé sušení pro jasan a jilm. Jasan se nemusí dlouho sušit; polotovar z čtvrtky vysychá za asi 3 týdny (#48299, #42271, #42404, #42278). U jilmu popsal jeden lukař postup od odkornění přes 10 dní při 16–20 °C až po osm dní při 40 °C (#41526, #56282, #41506, #41527).
Přesušení a nedosušení nejsou stejně vážné. Jasanu přesušení nevadí, nedosušený chytí trvalý ohyb (#48908, #48935, #41820). U tvrdého akátu se podle jiných příspěvků přesušit nedá (#47121, #46395, #46396). Kruhovitě pórovitá dřeva (akát, jasan, jilm, dub, dřín, svída) snesou vysušení na kost bez ztráty pevnosti, jiná se přesušením stanou křehkými (#41528, #41530). Dřevo sušené rok se při zkušebním tlaku ještě plasticky deformuje, čím starší, tím méně (#58367, #60011, #52925). Podle jednoho příspěvku dřevo po vysušení a roce ležení vypadá tužší (#49632, #49630, #46396).
Ilustrace rozdílů mezi dřevinami. Moruše a jádro zlatého deště jsou na sušení extrémně háklivé, akát o něco méně (#56281, #56282, #56283). Tis se suší asi 5 let a nedosušený se časem zkroutil (#39721, #45235, #39821). Svída se spíš kroutí než praská, proto se tvaruje už od začátku (#59288, #59290, #59294). Bez se suší bez praskání (#47073, #47074). Trnka při rychlejším sušení hodně praská (#61108, #59430, #59431). Podrobnosti jsou u jednotlivých dřevin.
Názory se liší: Zastánci pomalého sušení tvrdí, že luční dřevo musí zrát alespoň 3 roky nebo 1,5 roku, jinak dostane set; odpůrci to odmítají (#50874, #50876, #50878, #22869). Podle jednoho lukaře popsaná zkouška na jasanu (dva stejné luky, jeden sušený měsíc a druhý asi rok a půl) vyšla stejně průměrně (#40702, #40704, #40705, #40706). Jiný diskutující naopak tvrdí, že jen delší čas dřevo skutečně stabilizuje a rychle sušené dřevo je riskantnější (#40879, #40880, #40849). Spor je i o spodní hranici vlhkosti: podle jednoho lukaře pod 6 % dřevo praská a kolem 11–12 % už luk následuje tětivu (#48558, #48563), jiný suší bílá dřeva kruhovitě pórovitých dřevin až na 6 % i méně (#41276, #41281, #41288, #41289). Namáčení a plavení dřeva před sušením mělo zastánce i skeptiky a objektivní pokus nikdo neprovedl (#40959, #40960, #40965, #40970). Podobně je sporné, zda je lepší suchý jasanový materiál, nebo čerstvě vyštípaný (#40700, #42974).
Tvar luku podle dřeva
Plochý luk (flatbow) je pro většinu našich dřev nejbezpečnější volba. Flatbow umožňuje kratší luk na delší nátah než hluboké profily a hodí se i na dřeva s nižší pevností v tlaku (#44602, #44601). Čím plošší luk, tím déle vydrží (#148, #400, #425). Kruhový průřez ramen je podle jednoho z diskutujících nejhorší, výjimkou je velmi kvalitní tis (#54944, #54962). Těžké dřevo zvyšuje váhu ramen a snižuje výkon; řeší se to hlubokým zaobleným průřezem (#59812, #59815).
Který profil komu sedí. Tis snese D-profil, u ostatních dřev se doporučuje spíše obdélníkový průřez (#43351, #43353). Akát je pevný a tuhý, ale chybí mu tlaková elasticita, proto patří na plochý luk; D profil longbow se mu nehodí (#48745, #48746, #48755). Akát s profilem D a silou nad 30 lb snadno chytne chrysal, plochý průřez snese víc (#42333, #42590, #42331). Jasan je mechanicky výhodnější plochý než D, protože tlakové síly v tlačené vrstvě rostou s druhou mocninou tloušťky (#45282, #45288). Lichoběžníkový průřez (širší břicho, užší záda) je žádoucí u dřev pevných v tahu a slabších v tlaku, jako akát, jasan nebo svída (#54325, #54326, #43704). Bez a jilm snesou hodně namáhání, jilm ale dostává set (#74405, #55979).
Orientační rozměry z diskusí:
- Délka plochého luku (mezi zářezy pro tětivu) je zhruba 2,4násobek délky nátahu (#59308, #59311, #61342, #61343). Jiný lukař uvádí pro dlouhý luk s tuhou rukojetí 2,13–2,15násobek, delší luk prospívá životnosti na úkor výkonu (#211, #148, #151). Pro anglický luk se uvádí 72" na 28" nátahu, pro plochý luk 68" na 28" (#46239, #46240, #46243, #46242). Začátečníkům se radí spíš delší luk (#46239, #46240). Na 30" nátah radí jeden lukař nejít pod 180 cm (#51134, #51136).
- Šířka a tloušťka. Poměr šířky ramene k tloušťce se pro plochý luk z bílých dřev uvádí 4:1 až 5:1 (u tvrdších až 6:1), kdežto u tisu 2:1 (#43047). Pro jasan podle jednoho lukaře platí: nátah 28" znamená délku 68", 27" 66", 26" 64", 25" 62"; šířka podle síly: 60 lb 50 mm, 50 lb 46 mm, 40 lb 42 mm, 30 lb 38 mm (#48470). U akátu vychází při natahu 28" délka 70–72" a šířka ramen kolem 46–50 mm do dvou třetin délky (#46158, #46162). Čím kratší luk, tím širší musí být (#43811).
- Špičky mají být co nejtužší, tenčí a lehčí; posledních 15 cm se zužuje na tloušťku tesařské tužky (#43154, #56079, #55324). Špičky 8–10 mm při 40 lb přinášejí rychlost (#148, #400, #425). Těžké tuhé špičky naopak ubírají energii a zvyšují trhnutí do ruky (#44602, #44601).
- Přechod mezi madlem a ramenem musí být plynulý, jinak vzniká pant a luk se tam časem zhroutí (#42839).
Názory se liší: Co určuje sílu a životnost, je sporné. Podle jedněch rozhoduje tloušťka: dvojnásobná tloušťka dává osminásobnou sílu, dvojnásobná šířka jen dvojnásobnou, šířka nad 4 cm zpomaluje rameno. Jiný diskutující tvrdí, že životnost řídí šířka a délka (#41005, #41036, #41037, #41038). Také u malého kmínku se názory liší: vysoká koruna profilu dělá rameno těžší a pomalejší, zatímco u tahově pevných dřev (svída, jilm) může být lehčí a rychlejší (#40743, #40746, #40744). U akátu se jeden lukař kloní k flatbow (#51119, #45845), jiný doporučuje longbow s užším průřezem (#55329, #46043, #55251).
Letokruhy. U evropských dřev je důležité mít na zádech co nejméně přeříznutých letokruhů; z prkna volit co nejrovnější. U hustých exotických dřev na tom většinou nezáleží (#40538, #40539). Hřbet se nemá hoblovat, pokud nesleduje jeden letokruh; výjimkou je luk ze řezaného hranolu (#48319, #48321). Nejproblematičtější místo je konec ramene, kde letokruhy jdou do půlkruhu a boční vrstvy nejsou dimenzované na tlak (#44765). Jasanové fošny s letokruhy kolmo na směr ohybu se méně štípou, nejpevnější je ale dřevo s nepřerušenými letokruhy na hřbetě (#45506, #41959, #41966). U tisu patří běl na hřbet a jádro na břicho; obrácený polotovar je zničený (#45826, #45833, #45828, #45831).
Tillerování. Při tillerování se luk nemá přepínat (#49023, #49027). Dřevo se ohýbá na tilerovací tyči, ne přes koleno, a ubírá se raději desetkrát po málu než jednou hodně (#62983, #62985, #62979). Každý polotovar a dokonce každé rameno se chová jinak (#50923). Set kolem 1 palce je u akátu v pořádku a vzniká hlavně při tillerování (#147, #194). Podle jednoho z diskutujících značí set 4 palce chybu a reflex konců ho nezachrání (#40739, #40742, #40746).
Zpevnění zad (backing). U kvalitních dřev (tis, osage, hickory) je naslachování zbytečné a luk zpomaluje; šlachy jsou nutné u slabších dřev nebo velmi krátkých luků (#44905, #44912, #44913). Zpevňují se i plátnem (u lučiště kuše lněné plátno lepené glejem) (#62977, #62990) nebo bambusem (#41106, #41112). Hřbet tisových luků se olepoval syrovou kůží, ta ale nemá vlastnosti šlachy (#43447). Šlacha podle zdrojů přidá 1,5–4 kg síly (#59316, #59310, #59313, #59315).
Ohýbání teplem a povrchová úprava
Reflex špiček nebo vyrovnání kusu se dělá teplem. Suché dřevo se ohřívá horkovzdušnou pistolí kolem 300 °C, mokré při tom praská; pára je šetrnější (#46267, #46268, #46285, #56293). Po vyjmutí z páry je dřevo plastické jen několik sekund, takže se ohýbá okamžitě (#60522, #60524, #60527, #60528).
Názory se liší: Panuje shoda, že jádrová dřeva (akát, tis, moruše) snesou suché teplo, bílá (jasan) se lépe ohýbají napařená (#53144, #53126). Protichůdné zkušenosti: jedni považují suché teplo jen za vhodné na mírné ohyby a dávají přednost hodině ve vroucí vodě (#40950, #40951, #40955), jiní horkovzduch pro dřevo označují za příliš agresivní (#40947, #40949). Napařování se doporučuje zhruba minutu na mm tloušťky (#47723, #47722), jinde 10 minut na centimetr (#59496, #49971). Zda pára a vaření dávají stejný výsledek, se rovněž rozchází (#40875, #40876, #54074).
Praktické poznatky:
- Tvarování plastifikací teplem obvykle snižuje pevnost o 10–30 %, proto se nechává víc materiálu a dotilleruje se (#59496, #49971, #178, #182).
- Reflex nebo ohyb se dělá jen na málo namáhaných místech: na koncích ramen nebo u rukojeti. Reflexní konce se ohýbají až po vytillerování rovného luku, pak se tilleruje znovu; stačí 1–2 palce před madlem (#178, #182, #56008, #56009).
- Ohnutý kus se nechá co nejdéle zafixovaný, jinak se vrací (#39727). Po ohřevu je třeba nechat dřevo vychladnout a ustálit; praskly tisové luky vyndané z tepla do zimy (#55147).
- Narovnané nebo ohnuté dřevo se po stovkách výstřelů často vrací zpět; luk s reflexem se při používání vrací jen na asi 2/3 reflexu (#40875, #40876, #40524, #43544).
- U akátu a bezu stačí horkovzdušná pistole bez napařování (#45541, #41268, #41261).
Opalování (žíhání) břicha. Opalování břicha do světle hněda zpevní tlakovou stranu a zvýší výkon, osvědčilo se u jasanu, habru a lísky (#43444, #43441). U jasanu se žíhá jen břicho, záda ne (#48299, #48301). U lísky se doporučuje do světle hněda, ne do černa (#58523). Akát a bez ho nepotřebují (#46276, #46279).
Povrch. Pro opracování stačí cidlina (škrabka), rašple a sekerka; škrabka musí být z kvalitní oceli (#45503, #45544, #45546, #45547). Uvádí se i střep rozbité lahve, který nenarušuje strukturu dřeva jako smirek (#45915, #45917, #45918, #45922). Podle jednoho lukaře se akát jen vyhladí: jemná cidlina, pak smirek 150–220, pro vysoký lesk 300; mastné dřevo už brusit nejde (#46207, #46209, #46211).
Ošetření slouží proti vlhkosti, ne proti přesušení. Používají se 2–3 vrstvy jednosložkového polyuretanového laku, lněný nebo teakový olej, případně s karnaubským voskem (#61948, #61949, #61950, #61956). Další možnosti jsou tung oil, lanová fermež a Duvilax, který dřevo zpevní a dá se vyleštit (#514, #403, #162). Hustá a olejnatá dřeva (akát, moruše) berou málo impregnace (#44079, #44072). Sádlo na luk nedopadlo, dřevo zvláčnělo a luk ztratil na tahu (#44088, #42278).
Názory se liší: Osvědčily se bezbarvý krém na boty, včelí vosk v technickém benzínu, olej nebo fermež (3–5 nátěrů), krémy a emulze s vodou jsou sporné (#56012, #56014, #56015, #56019). Jeden diskutující tvrdí, že dřevěný luk se nelakuje (#44001). Lak přitom neuschne na podkladu z oleje a vosku (#46261, #46257, #46258). Samotný vosk dřevo před vodou moc neochrání (#47527). Při umělém dosoušení je podle jednoho lukaře nutné dřevo izolovat povrchovou úpravou a tu obnovovat; trvanlivost přírodních nátěrů zpochybňuje jiný diskutující (#41011, #41013, #41015, #41018).
Přehled dřevin
Rychlý přehled (zjednodušeno, podrobnosti v dalších dílech seriálu):
| Dřevina | Vhodný typ luku | Tlak / tah | Hlavní riziko | Pro začátečníka |
|---|---|---|---|---|
| Akát | plochý luk, pyramidový flatbow (ne D profil, longbow sporný) | pevný v tahu, na tlakové straně se drtí | frety na břiše, odstranění běle, praskání čel při sušení | spíše s výhradou (sporné) |
| Jasan | plochý luk, longbow střední síly (delší a plošší) | silný v tahu, slabší v tlaku | string follow, set, kompresní praskliny na břiše | s výhradou (dostupný, ale průměrný) |
| Tis | longbow, jakýkoli profil, D profil | jádro výborné v tlaku, běl v tahu | pomalé sušení, vrtule, slabý parkový a zahradní tis, nedostupnost | ne |
| Jilm | plochý luk, longbow, Holmegaard | pevný v tahu i tlaku | grafióza a malá dostupnost, set | ano (dostupnost je omezená) |
| Habr | plochý luk, delší než 160 cm | tvrdý, v tlaku nefretuje, v tahu křehčí | trhání hřbetu, spirálový růst a kroucení, set (sporné) | spíše ne (sporné) |
| Líska | slabší a krátké luky do 40–60 lb, plochý profil | pevná v tahu, slabší v tlaku | praskání bez varování, slábnutí v čase | s výhradou (názory se liší) |
| Bez černý | longbow, flatbow do 60 lb | dobrý tlak / slabší tah | hniloba, spirála, praskání hřbetu | ano |
| Svída | longbow, plochý, Holmegaard | silný tah i tlak | praskání a kroucení při sušení, málo rovných kusů | ano |
| Dřín | longbow, Holmegaard, plochý luk | velmi tuhý / pevný tah | málo rovných kusů, dlouhé sušení | spíš ne |
| Dub | longbow, flatbow z jádra | střední tlak / dobrý tah | běl, set, fretování | s výhradou |
| Javor | šlachované a skládané luky, jádro kompozitu | domácí druhy slabé v tlaku i tahu (babyka tvrdší) | slabé domácí druhy | ne (jen jádro) |
| Buk | laminace, backing | křehký, velká hystereze | set, kroucení konců | ne |
| Trnka | plochý i hlubší luk | výborný tlak / pružný | praskání při sušení, hniloba jádra | spíš ne |
| Slivoň | longbow, flatbow | dobrý tlak i tah | praskání, hniloba jádra | s výhradou |
| Ořešák | plochý luk do 50 lb | slabší tah | křehkost, přesušení | ne |
| Jalovec | šlachované luky, břicho | výborný tlak / křehký hřbet | krátké kusy | ne |
| Maklura (osage) | longbow, flatbow, šlachovaný, břicho s backingem | výborný tlak, pevná i v tahu | stresové praskliny na břiše, dostupnost | ne, doporučen bambusový backing |
| Moruše | plochý luk, D profil, sijahy kompozitu | dobrý tlak, pružná | praskání při sušení | spíše ne |
| Zlatý déšť (štědřenec) | plochý nebo hlubší luk, flight luky | tlakově pružný, bez setu | silné praskání při sušení, křivé kmeny, jedovatý | ne |
| Hickory | plochý luk, backing | silný tah (backing), horší tlak | set, praskání hřbetu při letním kácení | ano (celodřevo i backing) |
| Exotická dřeva (ipe…) | břicho laminátů, celodřevo (ipe, bubinga) | silný tlak | lámavost bez varování, prach | ne |
| Bambus | záda laminátů, backing, flatbow | silný tah (v tlaku se názory liší) | lepení, nehomogenita, drcení na břiše | spíše ne |
- Akát, jasan, tis, jilm a habr: díl 2
- Další domácí dřeviny a keře: díl 3
- Maklura, exotická dřeva, bambus a laminace: díl 4
O zdroji a autorech
Seriál je souhrnem veřejně dostupných diskusí fóra Lukostřelec.cz, do kterého byly převedeny příspěvky ze všech dřívějších fór – zejména z původního fóra z let 2006–2017 a z navazujícího fóra po roce 2017. Poznatky byly strojově vytříděny podle dřevin a témat a u každého tvrzení bylo ověřeno, že odkazovaný příspěvek existuje a že ho napsal uvedený autor. Text pak prošel redakcí. Jde o zkušenosti amatérských lukařů, nikoli o odborné měření; čísla (rozměry, libráže, vlhkost) berte jako orientační a při výrobě vždy vycházejte z konkrétního kusu dřeva. Starší příspěvky mohou odkazovat na obrázky nebo stránky, které už neexistují.
Tento díl cituje 576 příspěvků od 78 autorů. Nejvíce zkušeností k jeho tématům vložili: cornus, alwarez, Jas, Ogen, oravec, Mysa, dav1dMldc, JardaM a mnoho dalších. Děkujeme jim i všem ostatním přispěvatelům. Pokud jste autorem některého z citovaných příspěvků a nesouhlasíte s jeho použitím nebo interpretací, ozvěte se nám.
Pokračování: 2. díl – Akát, jasan, tis, jilm a habr