D.Millman - Cesta pokojného bojovníka - pravda, nebo fikce?

45 příspěvků · 24 560 zobrazení
18.10.2007 10:45

Pěkný den všem, v tématu Pojem "Bojovník" se objevila ze strany Palivce spekulace, že kniha D.Millmana je pouhou fikcí. D.Millman tvrdí, že jde o autobiografickou knihu, navíc postavu Sokrata a její osudy líčí v samostatné knize Sokrates, kde na konci knihy vyplývá, že tajemný Sokrates není jen ukrajinským imigrantem Sergejem Ivanovem, ale že je to navíc Millmanův praděd.

Ptám se tedy (nejen přítele Palivce) - jak víte, že jde o fikci a že Sokrates neexistoval? Je to jen váš dojem, nebo o tom víte něco, co já ne?

Knihy D.Millmana mne velmi oslovují, takže proto tohle nové téma. Děkuji za reakce.

18.10.2007 11:25

A hlavne tady vynechte Castanedu. Nebo zacnu ja s drogama ...

San

18.10.2007 11:50

Kniha pokojného bojovníka od D.Millmana mi hodně dala. Víc jsem od něj bohužel zatím nečetl. Ale v principu není pro mne důležité jestli Sokrates je fikce nebo není, důležité jsou ty principy v knize popisované.

18.10.2007 11:53

četl jsem i první knížku od Castanedy v podstatě jenom proto abych si na to udělal názor. Tady musím říct, že oproti Millmanovi mě tato cesta neoslovila.

18.10.2007 12:11

Přiznám se, že mě spíš překvapilo, že Cestu pokojného bojovníka za fikci někdo nepovažuje, že je to fikce, jsem si myslel automaticky od začátku, a krom toho jsem to i někde četl, ale protože jsem tomu tehdy nepřikládál velkou důležitost, nevzpomenu si, kde.

Ale použil jsem teď Google a hle:

http://en.wikipedia.org/wiki/Dan_Millman

"Way of the Peaceful Warrior (1980)

Way of the Peaceful Warrior, Millman's first book, is a work of autobiographical fiction set mostly during his college years. Initially the book had only modest sales, before Hal Kramer reportedly came out of retirement to republish the book and help make it a best seller."

18.10.2007 12:29

Lucínek napsal(a):
Něco o Castanedovi je zde. Je to s Millmanem stejné?

Na zacatku meho komentare bych pripomenul ze tento komentar neni advokaci jakychkolik drog a nikomu to nedoporucuji.

Obecne vizualizace pomaha a hodne, ve vrcholovem sportu je to vec ktera se bezne pouziva.
Problem je ze nekomu to jde dobre a nekomu to jde tezko. Da se toho dosahnout treba maditaci za 30 let, nebo hladovenim v jeskyni, a dalsima tisic zpusobama.

Existuje na to i zkratka ktera se nazyva kyselina lysergova. Je neuveritelene jak par mikrogramu teto latky dokaze rozbourat kohokoliv predstavu o tom co je realita. Problem teto latky je ze to otevre dvere do vnitra cloveka a k jeho hluboke podstate. Nasledky se muzou lisit velmi dramaticky. Od poznani boha az k doktoru Chocholouskovi a to NEVRATNE.

Droga Vam nikdy nic neda, akorat Vam hrabne hluboko HLUBOKO do Vaseho vnitra.
Kdyz je tam vevnitr bordel, tak Vas v tom bordelu STRASNE vymacha.
Pokavad neni clovek dusevne zraly a nema slusne srovnany hodnotovy system, vetsinou bude vysledkem vylet do Bohnic, ktery muze byt natrvalo. Obecne je obrovsky risk takoveho neco brat , mozna tak 30 let je spodni vekova hranice. Nemluvime tady o nejakem naredenm tripu co si koupite na diskotece, ono to vetsinou ani elesde neni. Mluvime tady o davkach ktere Vam vyrvou dusi z tela a vlacej ji nebem a peklem treba 4 dny. Takze pokavad chcete svoje problemy resit drogama, pripravte se spis na ten vylet peklem, hihi

Clovek musi byt pripraven na to ze takovy vylet mu rozmeta hodnotovy system na prach a bude si ho skladat nekolik let dohromady.

Pravda je ze Milman skusil elesde nekolikrat a pak to uz nebral a zustal 40 let cisty. Aspon co se vi.
Otevrelo mu to dvere a ty dvere zustali otevrene. Jeho hodnotovy system se zmenil a zjistil ze neni nic a na nicem nezalezi ( Nihil_et_nihili). Pak zjistil ze jakoby zazrakem veci zacinaji fungovat sami od sebe.
Jak v lukostrelbe cim vic mirim ti horsi to je, cim vic se chci zlepsi v lize tim horsi vysledek nastrilim. Kdyz si jdu na turnaj jen tak zastrilet tak to tam lita samo. A o tom to je akorat to Millman pochopil.
Aby si pomohl sam sebe oprostit se od chteni vyhrat a odmeny, tak treba rozbijel trofeje co vyhral. Pak pochopil ze to jde i bez drog.

Problem je ze na kazdeho funguje neco jineho. Zadny ucitel to neuci cestu k tomuto poznani spatne, uci ji dobre akorat zpusobem ktery neni stravitelny a ani pochopitelny pro jeho zaka. Tohle se totiz od nikoho naucit neda. Clovek si musi najit vlastni cestu .
Pripominam ze droga je jen jedna s moznosti a na 90 procent budou vysledkem spis ty Bohnice

Ja mam treba od Boha jiny dar, kluci prinesou treba nejaky program co nefunguje a ja se na to zbezne kouknu a zeptam se a co dela tohle? Oni se chytej za hlavu a reknou je .... dyt je tam chyba.

Jak to delam ? Nevim. Prectete si treba to snad nemyslite vazne pane Feynmane ... 🙂

San

18.10.2007 12:43

SanDuro napsal(a):
Jeho hodnotovy system se zmenil a zjistil ze neni nic a na nicem nezalezi ( Nihil_et_nihili). Pak zjistil ze jakoby zazrakem veci zacinaji fungovat sami od sebe.
Jak v lukostrelbe cim vic mirim ti horsi to je, cim vic se chci zlepsi v lize tim horsi vysledek nastrilim. Kdyz si jdu na turnaj jen tak zastrilet tak to tam lita samo. A o tom to je akorat to Millman pochopil.
Aby si pomohl sam sebe oprostit se od chteni vyhrat a odmeny, tak treba rozbijel trofeje co vyhral. Pak pochopil ze to jde i bez drog.

Moc pěknej příspěvek, k tomu citovanému bych ale dodal, že je to celkem uznávaný světonázor už nějakých pár tisíc let.
Ad iluze, májá, to je oblíbený pojem v indické starověké filozofii, a to konání-nekonání bez usilování jak tam, tak i v taoismu. Jedna pěkná čínská taoistická básnička, shodou okolností na téma lukostřelba (volná parafráze, už si to doslovně nepamatuju):

Když lučištník střílí jen tak
má všechnu svou dovednost.
Když střílí o umístění
potí se a třesou se mu ruce (*)
když střílí o zlatou cenu
nevidí cíl a nedokáže napnout luk.
Jeho dovednost se nezměnila
ale vidina cíle ho ochromila.

(*) tzv. Palivcův syndrom, s tímto pojmem přišel první Melkel.

18.10.2007 12:49

Zapomnel jsem rict ze vlady toto nemaji radi , vlady maji radi poslusne jedince kteri chodi do prace a kupuji si zbytezne veci, nazerou se a moc nepremysleji, Takze se na tento link :

http://en.wikipedia.org/wiki/Dan_Millman

anu nahoudou nepodivam protoze sedim v Cine a tyto stranky jsou odstrizene vekym bratrem Maem.

Neni to sranda, hihi, jdu s Cinanama na kulecnik, mejte se hezky.

San

18.10.2007 13:01

Byla to revoluce v 60. letech když se LSD dostalo do psychiatrického výzkumu. Někteří se s tím nedokázali vyrovnat a stali ze z nich chemičtí proroci např. Timothy Leary, který pak ovlivnil spoustu hipíků. Někteří ale nevěřili že je to opravdu zkratka duchovního života, třeba Kerouac. A já bych s nimi souhlasil. ¨
Byli Tibeťané, kteří aby se přiblížili svým, západním žáku tak drogy zkusili, třeba Chogyam Trungpa a měli při tom zkušenost s meditací. Nedoporučoval to svým žákům a nepovažoval to za zkratku. Učil je koncentraci a meditaci a trpělivému čekání.
Na zkratky bacha.

18.10.2007 14:07

Gator napsal(a):
Na zkratky bacha.

Zkratka totiž, jak známo, je delší, zato však méně schůdná. 🙂

18.10.2007 16:11

Strávil jsem celkem přes tři roky v Perú a nějaký čas jsem pobyl v Amazonii. Seznámil jsem se s několika domorodci na různých místech, kteří praktikovali šamanismus pro svoje komunity a ne pro turisty. Vyzkoušel jsem několik druhů přírodních halucinogenů a moje zážitky byly úžasné. Nevěřím, že by se podobné zážitky opakovaly i mimo ono prostředí. Od té doby jsem byl s místním prostředím ve zvláštním souznění. Určitě to cesta k vnitřnímu poznání je, ale určitě není pro každého. Jednou, dvakrát do roka si dělám houbičkovou seanci a zkoušel jsem i docela slušné dávky a zážitky mívám značně mystické.

18.10.2007 18:36

**Palivec"]

Taky jsem dospěl k podobnému názoru. Dokonce uvažuji, že příští rok se vzdám soutěžení, nebo přejdu do jiné kategorie se stejným vybavením, ať je to těžší 😆 Všímám si, jak to pitomé soutěžení a poměřování se , mění osobnost nejen mojí, ale i lidí kolem. Na Všetickém setkání řada lidí úplně prděla na nesmírně zajímavé přednášky a workshopy, aby se posunuli o pár míst v nějaké lize. Přicházíme tím o radost z lukostřelby a posouváme se mezi sportovce. Navrhnu Komturovi úplné zrušení cen a diplomů na akcích, které pořádáme. Mělo by to být především přátelské setkání a zastřílení si. Maximálně nějaký předmět, na kterém budou zaznamenány pozoruhonosti a ten bude veřejně vystaven. Schválně se podívejte, na výrazy střelců na fotkách posledních turnajů. Někteří jsou tam kvůli setkání a pohodě a na těch, co přišli bojovat je to vidět. 😉 Je to škoda. Začnem do toho vkládat ambice a ztrácet kontrolu nad sebou.
Z luku střílím od malička a vždy jsem to dělal jen tak. Pro zábavu, potěšení , jako relaxaci a duchovní cvičení. A tato partička mi přišla, že to vidí podobně. A najednou jsme schopní být na sebe i oškliví - ne z legrace- protože se nám nedostavil očekávaný výkon. Nevrátíme se k přátelským setkáním??

18.10.2007 18:39

Jestli me nekdo neporozumel taki drogy NENE.
Prakticke zkusenosti bych nechal spis na Vsetice nez na lukostrelce, jinak mi Velky mao zablokuje i tuto stranku.

San

18.10.2007 18:42

Mysa: Vůbec ne! Naopak hodlám soutěžit do chvíle, kdy mi bude úplně jedno, zda soutěžím, nebo ne. V tom spočívá význam soutěžení! Vymizení Palivcova syndromu pro mě bude indikace, že jsem o něco pokročil na své cestě k příčetnosti, a soutěžení je metodou, pomocí níž si hodlám vypomoci k dosažení tohoto cíle.
Naopak přestat se soutěžením by pro mě znamenalo, že jsem to vzdal.
Nakonec, proč by mě měl fakt, že střílím na soutěži, z objektivního hlediska jakkoli rozrušovat?

18.10.2007 18:51

Mysovi:

na lukostrelecke lize neni vubec nic spatneho. Strelci se posunuji vpred coz je dobre. Akorat je otazka jestli nekdo uznava cestu nebo cil. Ti co uznavaji cil drive nebo pozdeji propadnou. Cesta se stava cilem a cil cestou. Myso nech to jak to je ono se to utrepe samo. Jel sem do Vsetic s kalkulaci ze kdyz nastrilim 50 v tercovce ( coz mimo soutez strilim bezne) tak se posunu HOOOOOOODNE vysoko. V tercovce jsem nastrilel hovno , v rychlopalbe taktez, tak jsem se na to vysral a sel si pro radost zastrilet ustupovku. S mym 32 libernim lukem a tezkyma sipama jsem se ponul o pet metru na 55.
To asi mluvi za vse. Takze lidi nezachranime tim ze budeme delat omezeni, nebo se na to vysere. Ono totiz je nezachranime vubec.

Muzes akorat tak zachranit sam sebe a cestu si musis vybrat sam, treba tu co jsi popsal. Na nekoho jineho bude fungovat treba soutezeni v lize. Lidi jsou zvlastni tvorove.

Howgh

San

18.10.2007 19:29

Ale ne. Asi jsem to nevysvětlil. Doma jsem schopen nastřílet i 80 bodů(dříve , nebo později tam takový nástřel bude) , v ústupovce dojít až na maximální dostřel luku a v rychlopalbě dát přez 20 šípů. Doma, pokud nebudu počítat neúspěšné pokusy. V létě jsme si s Griffinem a pár přáteli několikrát minizasoutěžili a bylo to děsně fajn -vůbec nezáleželo na tom, jaký kdo byl v porovnání s ostatními, podvádělo se minimálně 😆 Každý soutěžil sám se sebou a bylo dobře, že to Griffin zapisoval. Neustále jsme se s Griffinem, Ajutou, Lucínkem.....hecovali, dráždili, hamtali jsme v bahně a bylo to skvělé. Čas odplynul a bylo sladké žít. A najednou zírám jak mě nasírá zmrvená terčovka na Bívru a Ajuta mě soucitně hladí. 😆 Jak na mne jeden z nejlepších přátel syčí, tvář zkřivenou nenávistnou grimasou ,protože mu něco nejde jako doma a asi nebude za hvězdu dne. Jak jdu spát v deset a žeru prášek na spaní, abych měl co nejlepší výkon. Chtěl bych se vrátit na půdu ve Všeticích a ožralským hlasem řvát jak plavou hovna po Dunaji, pěstovat co nejužší přátelství a nebojovat mezi sebou, neboť vás všechny miluji, a pokud jsem na vás hnusný, buď je to jako, nebo se trápím a nemyslím to zle.
Prostě jenom přemýšlím, jak z této ušlechtilé záležitosti odstranit démona. Když budete v polovině výsledkové listiny, možná si ho nevšimnete 😉

18.10.2007 19:54

Myso :

Sice jsem uz jeden Howgh dal ale po tve odpovedi musim reagovat nasledovne:

Howgh, pac neni co bych dodal.

San

19.10.2007 01:13

Komtur napsal(a):
...Jednou, dvakrát do roka si dělám houbičkovou seanci a zkoušel jsem i docela slušné dávky a zážitky mívám značně mystické.

Zadní branka do ráje pootevřená, ale nakonec tě tam anděl s ohnivým mečem vždycky načapá a svinským krokem vyprovodí ven. Krásné, zázračné, povznášející - sladký bonbónek, který se nakonec obrátí v hořkost, přinejlepším tě pak vzpomínky na tyto chvilky odvádí od kontinuálního prožívání přítomnosti. Jednou a dost - na hovno.

Pro odpověď se přihlaste nebo si založte účet.