Jak jsem se snažil naučit instinktivně střílet a ještě jsem se to nenaučil
Lukostřelba je pro mne hlavně způsob relaxace a rád se taky účastním soutěží, i když výsledky zatím nejsou vzorové. Minulý rok byl díky toleranci kluků z klubu Sagittarius prvním, co se účastním soutěží. Vlastně první akcí byla jednodenka v Sadské, kterou organizoval Miky a skončil jsem tam předposlední. Byl jsem rád, že ne poslední, ale tu malou radost mi zkazil fakt, že ten poslední bylo dítě myslím ve věku 6 let… Následně jsem se náhodou ocitl na MČR ve Všeticích s tím, že ta původní myšlenka byla, že bych se jenom podíval… a zastřílel si do cvičných terčů. Hups…, když jsem se hlásil, že bych si tedy zastřílel Bambulka jakože jo a abych zaplatil 500,- Kč. Vykulil jsem oči, ale zaplatil a ona mi hned řekla, že jsem tedy družstvo to a to. Tak, i když to nebylo v plánu, jsem absolvoval MČR – výsledek katastrofa.
Nicméně jsem tam viděl výsledky lidí a způsob jejich střílení a začal jsem zkoušet, co lze. Strašně se mi líbila myšlenka střílení na větší dálky, i když sám jsem častokrát netrefoval terč na 20m. Zkoušel jsem všechno, co mne napadlo a co jsem odkoukal. Postupně začínám vnímat 3 typy střílení – rychlostřelba, mířená střelba a střílení na dálky, kde u každé metody na to musím jít jinak a zde popíši mé pokusy.
Vlastně až na první akci jsem se dověděl, že to co dělám a neumím je instinktivní střelba. Mé výsledky způsobily, že jsem začal horečně hledat, jak se trefit alespoň do terče, jak při střílení na dálky alespoň dostřelit a nepřestřelit a nemít šíp 20m vlevo nebo vpravo (s malým cílem – neztrapnit se…).
Záměrně používám spíše skromnější vybavení, protože jsem se shlédl v indiánech a jejich luky a šípy taky nebyly super a přeci se dokázali uživit i ubránit a nebýt bílých lidí, tak by Obama byl možná indián…
Jak jsem objevoval slepé uličky a cestičky
Sledoval jsem, jak to dělají jiní, co se trefují. Takovým prvním stádiem pokusů bylo, že jsem se snažil střílet po šípu, s jedním okem a taky všechny ty další metody co jsou zde na fóru popsány. Nicméně výsledky jsem měl setrvale špatné, i když jsem se snažil sebevíce. Zaměřil jsem se tedy přímo na rady typu – střílej na horní okraj terče, miř 20 čísel nad střed apod. Když ale byla vzdálenost větší, tak jsem zjistil, že šípy mám 20m před terčem (vždy se mi vybaví puta na MČR, kde jsem měl šípy i 30 m před a 30m za terčem..). Když jsem se podle těch rad zkoušel chytit nějakého pevného bodu, tak jsem při vzdálenostech více než 50m zjistil, že abych dostřelil, musím mířit do nebe a pevný bod jsem nenašel… Když jsem zkoušel metodu chytit se pevného bodu a následně zvednout luk, tak stařecký třes způsobil, že jsem při vzdálenosti nad 50m ostřeloval terč v kruhu tak 20m. Řekl jsem si, že takto by to nešlo.
Jak přišel nápad, že bych měl hledat ten instinkt, nebo co to je…
Několikrát, když jsem zkoušel rychlostřelbu, tak jsem se při 20 šípech v rychlosti ale bez časového limitu vícekrát dostal i na 15 až 16 šípů v terči. Když jsem se snažil střílet jakoby mířenou střelbu ze stejné vzdálenosti, tak jsem někdy měl i o 50% horší výsledky (možná to taky znáte). Zjistil jsem tedy, že máme v sobě nějaký instinkt lovce, který způsobuje, že pod časovým presem vypínáme přemýšlení a řídíme se více právě instinktem. Zkonstatoval jsem, že největším nepřítelem instinktivní střelby je právě to myšlení (příliš silná motivace, snaha korigovat výšku a směr a přemýšlení abych trefil). Ověřil jsem si, že v momentě kdy se snažím o tom přemýšlet a ještě zvedat luk a zkorigovat směr vlevo a vpravo, tak jsou výsledky horší, než když to neudělám (jednoduše když u toho moc přemýšlím).
Jak jsem na to šel
Samozřejmě vědecky – laserový měřič vzdálenosti, GPS, atd. – vůbec ne, dělám si prdel ! Jsem takový „přírodní“ typ a rozhodl jsem se využít maximálně selský rozum i když se nakonec ukázalo, že i to jednoduché myšlení je spíše na škodu. Taky jsem ten objevitelský typ, který rád objevuje i to objevené (jak tady psal i Mýša) a zcela jsem začal ignorovat různé texty, knížky, atd. Navíc nejsem zastáncem těch pomůcek na hraně pravidel – různé značky na madle, tětivě, na ruce, posouvání prstů po tětivě, atd.
Jak jsem vypínal myšlení a stále mi to nejde
Jeden kamarád mi radil, že bych na to měl jít jako u sexu, že on při sexu taky střílí relativně krátkým šípem a trefuje se. Jeho druhá rada byla obdobná – že prý mám místo přemýšlení o střílení a výsledku myslet na sex. Obě rady jsem musel zavrhnout, protože vzdálenosti jsou větší… a když jsem myslel na sex, tak se rozptyl zněkolikanásobnil. Celkem zásadní se ukázala i přílišná motivace (jako např. na soutěži). V jednom případě např. při střílení šla kolem krásná slečna (ach to jaro a odhalené ladné křivky…) a až do té doby to celkem šlo. Nevím, zda to bylo myšlenkami na sex nebo právě přílišná snaha oslnit a ukázat se, že jsem střelil z těch cca. 70m tak 10m od terče. Taky jsem čelil radám typu – alkohol ničí mozkové buňky a tím pádem člověk i nemyslí. Po jednom veselém večírku na soutěži jsem ale málem netrefil terč… Takže i tyto cestičky se ukázaly být poloslepé.
Jak jsem se snažil inicializovat instinkty
Můj první pokus byl, že jsem se postavil na cca. 50m a zkusil střílet jakoby rychlostřelbu. Směr celkem šel, ale prakticky všechny šípy jsem nedostřelil. To mi ukázalo, že při malé vzdálenosti, kdy šíp letí ještě rovně, si lze vystačit, ale při větších vzdálenostech musíme podvědomí podsunout zkušenost ze střílení na různé vzdálenosti. Začal jsem tedy střílet jakoby ústupovku, kdy jsem postupoval a snažil se trefovat. Rychle jsem to ale zmodifikoval, protože jsem původně postupoval, i když jsem se netrefil a tomu podvědomí chyběla ta podstatná informace, kdy to ještě jde se trefit. Takže teď dokud se netrefím, nepostupuji, i když tam vystřílím více šípů. Taky jsem zkusil potlačit to myšlení na korekce tím, že jsem se snažil střílet z každé vzdálenosti rychle. Pokud ale podvědomí nemá nějaký čas, nesrovná se. Je potřeba podvědomí dát čas aby ty naše ruce uspořádalo. Osvědčila se mi na každé vzdálenosti výdrž max. 3 až 5 vteřin na výstřel. Zavrhl jsem myšlenku dělat to jako na soutěži, kdy mohu vystřelit jenom 2 šípy na jedné vzdálenosti, protože pak bych nebyl schopen dojít na ty větší vzdálenosti a vlastně se to naučit. Navíc by tam byla překážkou právě ta přílišná motivace, která by mne nutila až moc.
Co se zatím podařilo
No, není toho mnoho ale z rozptylu při větších vzdálenostech i 20m ve všech směrech jsem to postupně stáhl na odchylku horizontálně do 1m a vertikálně tak, že dostřelím a nepřestřelím o více než 5 až 7m (samozřejmě ne vždy) i při vzdálenosti 70 až 90m od terče. Toto paradoxně netrvalo tak dlouho jak jsem původně čekal – celé to trvalo méně než 2 měsíce. Momentálně zkouším ještě o malinko těžší variantu a to použít pro každé střílení zcela jinou sadu šípů (mám 4 sady šípů různých délek od 63 do 73 cm, různé váhy bez jakéhokoli třídění). Záměrně jsem tím potlačil jednu zásadní radu ode všech – že mám vždy střílet stejnými šípy. A ono ejhle – prakticky u všech sad šípů se podařilo něco obdobné…
Co jsem k tomu použil
Nejsem výzkumník a ani skvělý střelec ale koupil jsem si nový krátký luk (tvarem háďátko...), který se mi líbil a byl podobné konstrukce jako luk co jsem měl (jasan a laminát). Měl ale jiný tvar a profil ramene (tím pádem byla i jiná pružnost a váha ramen). Zjistil jsem, že výstupní rychlost šípu je tak o 20% vyšší než u toho původního, se kterým jsem to porovnával. Tím pádem se mi zlepšil soustřel i při střelbě na větší vzdálenost. Takže někdy stačí fakt málo. Zvolil jsem nátahovou sílu 40lb, protože pokusy jsem zjistil, že silnější luk neovládám já, ale luk ovládá mne a hlavně jsem neměl ze střílení pocit pohody. Není to špička, nemá takovou rychlost jako lepší luky a když to řeknu natvrdo – tětiva je téměř prádelní šňůra. Mne ale fascinuje zkoušet, co s takovým lukem lze dokázat.
O luku:
http://www.lukostrelec.cz/modules.php?name=Forums&…iewtopic&t=1134
Používám šípy skutečně konfekční (někdo by řekl „social edition“) a to všechny 4 sady. Ty poslední, co jsem koupil (hlavně pro střílení s dětmi) se mi ale líbí tak, že je asi začnu používat trvale.
O šípech:
http://www.lukostrelec.cz/modules.php?name=Forums&…iewtopic&t=1147
Toto je konec mého povídání, které jsem stvořil, protože jsem v minulosti psal články (spíše odborné na téma IS a CAD systémy – mám jich tak 40) a vždy mne to bavilo. Navíc jsem měl chuť a včera večer i čas.
Co z toho tedy plyne ? Cestička je ještě dlouhá a je to vlastně konec povídání ale začátek reality, protože je potřeba vystřílet desetitisíce šípů. Vidím ale světlo na konci tunelu, i když si nejsem jist, zda to není lampička nějakého hnidopicha