JARNÍ STŘÍLENÍ U SEDMI MODŘÍNŮ 2012
Zpráva z výpravy Vjetví Jihu na Daleký Západ
Jaroslav "Zelí" Zelenka zaslal následující reportáž.
V Dlouhém Újezdu u Tachova pořádá místní klub, doufejme že již tradičně, dvoudenní lukostřelecké turnaje. Neb tam máme řadu přátel a posledně se nám tam zalíbilo, dlouho předem bylo rozhodnuto, že na letošní jarní akci 19.-20. května vyjede nejmíň několik ikvéček z Jihu.

Předsedkyně nás vítá
Všechny zásadní dojmy z akce roztomile popsala Eliška Rudová na stránkách Lukostřelců Českého lesa a přečtení jejího článku mě vyprovokovalo k jeho lehkému doplnění.
Místo U sedmi modřínů bych to přejmenoval U tisíců mravenišť, to je vopravdu unikát a nikde jinde jsem to neviděl. Prosluněnej voňavej borovej les a ať člověk zastavil kdekoliv a podíval se jakýmkoliv směrem, vždy spatřil několik mravenišť, často jen v rozestupech pár metrů a hemžilo se to úplně všude. Nechápu, jak se jich tolik na tom prostoru může uživit.Ale chovali se přátelsky, nepozoroval jsem jediné kousnutí.
Mezi sobotní a nedělní závod vložená oslava šedesátin byla příjemným překvapením, oslavenec Víťa zvaný Kyslík dal do placu několik soudků piva a dával pozor, jestli dostatečně slavíme. Kdykoliv mě potkal bez půllitru v ruce, vynadal mi že málo piju.
Pytlácká stezka kolem rybníka byla fakt zajímavá atrakce, hlavně když jeden chlapec z naší skupiny (myslím že Martin) po vypršení časového limitu sešel z trasy aby si to zkrátil, zapadl do bažiny po stehna a vtipným způsobem volal o pomoc.
Ale abych to vzal od začátku. Vyrazili jsme v pátek v sestavě Johanka, Lojza, Jařenka, Zelí, už brzo po obědě, neboť jsme chtěli vykonat návštěvu nového domova Janice a Zdeňka. Cestou jsme asi třikrát lehce zabloudili, důvod byl jasný, zapomněli jsme totiž doma naší bojovou zástavu. Jakmile pak bylo něco špatně, tak jsme to měli na co svést.
Ovšem návštěva velmi příjemná. Janice s mladým Tondou uspořádali na svém 3D miniparkuru a střelnici miniturnaj - ženy proti mužům. V terčovce jsme mužové úplně propadli, ve 3D díky vrozeným loveckým pudům to byl napínavý boj a podlehli jsme jen těsně. Aby to nebylo tak ostudné, stanovili jsme 19. květen Mezinárodním dnem lukostřelkyň, s tím, že vítězství jsme ženám pustili jako dárek k svátku.
Potom byla grilovačka s výhledem na panoramata kraje Mariánskolázeňského v záři zapadajícího slunce (sakra, to je až kýčovitý). Maso, plznička, vínečko, občas trochu páleného, blaho. Nakonec nám Janice poskytla materiál na výrobu provizorní zástavy (jako základ posloužily vidle nalezené ve stodole, krabice vod mandarínek a lebka kdysi upečeného vepříka) a už nám nic nechybělo. Naštěstí paní domu duchapřítomně vo půlnoci zavelela k noclehu, v zájmu sobotní kondice.
Za vše jí děkujeme, a jestli je někomu divný, že vůbec nezmiňuju Zdeňka, tak ten trávil pátek U modřínů stavbou trati a byl tam i přes noc, aby s Jirkou Kolihů hlídali soudky piva.
V sobotu ranní ptáčata, povinná štamprdlička od Janice, vydatná snídaně, přesun bez problémů, zástava zřejmě funguje. Na místě mocné vítání, a ještě před zahájením jsme stihli najít místo s relativně malým počtem mravenců a postavit stany.
Překvapil mě malý počet účastníků, mimo střelců nějak spřízněných s místním klubem jsme tam vlastně byli jen my a Hombré. Myslel jsem, že vyhlášená přívětivost pořadatelů, útulné tábořiště a dobrý střelecký terén přiláká víc lidí. Navíc složení sobotních dicsiplín se proti minule výrazně vylepšilo (prořídly kraviny nablízko - jak tomu říkají někteří elitní střelci). I běžící kolečka, kde se posledně lámaly šípy, byla nová a fungovala dobře. Všude kvalitní terčovnice, dobré dopadové plochy pro mimoně (mám nulové ztráty na šípech) a díky vysokým valům z dob bývalé vojenské střelnice celá trať maximálně bezpečná. Terčovka 50m, malá terénní FITA a Králův ústup pak uspokojily i náročné střelce. Jen lesní roving mohl být trochu obtížnější, když i já ho prošel celý na první šíp, tak to je divný.

Oslavenec a dvojitý vítěz! Kulicha má v tom hicu proto, že mu jinak při střílení padaj brejle.
Díky individuálním bodovačkám se nečekalo dlouho na vyhlášení, tenhle systém stále víc prokazuje svoje výhody. Na bedně se ocitla polovina Jižní výpravy, bohužel ani jeden muž, naše ženy nás opět pokořily, o Janici ani nemluvě, takže jsme se z důvodu obhájení našich bídných výsledků s Lojzou rozhodli prodloužit trvání Mezinárodního dne lukostřelkyň i na 20.května. Mezitím propuklo všeobecné hodování, družení a veselení. Navzdory odlehlosti od civilizace na chvíli zvítězily moderní technologie a viděli jsme naši hokejovou porážku od Slováků. Někdo poznamenal, že Jichoč má štěstí, že tu není, jináč že by dostal přes hubu.
Zvláštní pozornost zaslouží večírek, jehož hvězdou byl jednak oslavenec Víťa Kyslík a pak skvěle sehraná kapela místních střelců ve složení dvě kytary a basa. K nim se přidal vynikajícím způsobem Hombré, nejdřív na foukací harmoniku a pak vytáh i kytaru. Byl v nevídané formě a dlouho do noci zněly lesem vesměs legendární trampské hity a došlo i na rokenrol. Jasně, že se to neobešlo bez křepčení kolem ohně.
Nedělní ráno mírně krušné, ještě že Johanka vytáhla zásoby utopenců, čímž řadě lidí zachránila život. 3D trať pořadatelé prozíravě postavili už v sobotu večer, střelci se hbitě uvedli do pohotovosti a začlo se téměř bez zpoždění. Okruh 15 zvířat se šel dvakrát bez přestávky a bez přendavání met - kupodivu to nikterak nepomohlo napravit chyby z prvního kola, aspoň v naší skupině. Opět dobře postaveno, vzdálenosti dobré, výsledky nedobré. Podivné je, že jedno z mála zvířat, co jsem trefil v obou kolech, byla obvykle netrefitelná kuna. Dostřílel jsem to na pokraji sil, mimo jiné i kvůli pohmožděnému kolenu, valy na střelnici jsem zdolával tak, že by se mi Ivan Železnokolenatý vysmál. Měl jsem kliku na dobrou skupinu, vzorná kvočna Janice, Béďa mi obětavě chodil pro šípy a Viktorka i Natálka Chejnovské, to jsou andílci, mít takhle příjemné děti ve skupině je poklad.
Neříká se mi to dobře, ale naše ženy nás opět pokořily, měl jsem sice s Jařenkou stejně bodů, ale jí to stačilo na bronz v ženách. Takže zas dámská polovina Vjetví Jihu na bedně, po krátké poradě s Lojzou jsme prodloužili trvání Svátku lukostřelkyň na tři dny. Alespoň mě těší, že jsem se zachoval jako řádný člen LTT podle stanov - Len Tak Tak, že som nebol posledný.
Nedá mi to, abych necitoval z článku od Elišky: " Závod se podařil, bylo krásně a někteří z nás i vyhráli. Tímto se samozřejmě omlouváme těm, co si myslí že se jim moc nedařilo což naopak není vůbec pravda, protože za Vaše nepovedené šípy mohl nejspíš vánek." K tomu jen dodávám, že v některých případech nejspíš nějaká vánice.
Celkově mi z toho vyplývá, že kdo tam nebyl, může litovat. A nepřítomní příznivci večírkové lukostřelby nechť si oholí hlavy, jež si posypou popelem a hlasitě naříkají.
Zelí
P.S.: cestou tam nás zaujala ve Starém Rožmitále u silnice cedule CVOKAŘSKÉ MUZEUM. Tak jsme tam cestou domů zastavili. Kupodivu to není o psychiatrii, ale o výrobě hřebíků, je to nejmenší muzeum, co jsem kdy viděl. Dveře dokořán, nikdo nevybírá vstupné, nikdo to tam nehlídá. Pozoruhodné.

Naše medajlistky