11-09-2017, 08:04 AM
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11-16-2017, 07:13 AM uživatelem KOŘEN.)
V minulém článku jsme se dozvěděli, jak optiku ustavit. Dnes se podíváme na to, jak danou optiku nastřelit. Budu brát základní typy - puškohled, kušohled, pevné/variabilní zvětšení + kolimátor. "Do dalších detailů nabudu zabrušovat, abych z toho nemusel složitě vybrušovat." 
Drtivá většina kuší přichází v krabici už s optikou. Tyto optiky jsou konstruované na to, na co celá zbraň – lov. Parametry takové optiky bývají povětšinou podobné (malé přiblížení do 6x, malé rozměry, pevná paralaxa stanovená na krátkou vzdálenost, multiosnova stanovená pro balistickou křivku šípu = bez dálkoměrných prvků). Optikami pro střelbu na dlouhé vzdálenosti, případně terčovou střelbu (závody) se budeme věnovat v dalším článku.
Kušohledy se stejně jako puškohledy dělí na ty s pevným zvětšením a s variabilním. Už jsem se několikrát setkal s tím, že střelci ani nevěděli, že jejich optika umí zvětšovat přiblížení. Jsou to všechny kušohledy, na kterých se nastavuje rychlost šípu v FPS. Mají totiž osnovu v druhé fokální rovině (SFP), která se se změnou přiblížení nemění, ale její „dálkoměrné prvky“ ano. Pravidlo je takové, že čím vyšší rychlost šípu, tím větší potřebujete zvětšení na kušohledu, aby vám seděly značky na 20, 30, 40 metrů atd. Vezmeme si jako fiktivní příklad optiku s přiblížením 1-6x. Pokud zamíříme na terč vzdálený třeba 30 metrů, tak při plném zvětšení bude vzdálenost mezi prvním a druhým záměrným bodem například 10 cm. Pokud nastavíme zvětšení 3x, bude rozdíl mezi těmi samými body 6/3 = 2x větší = 20 cm. Pokud opět namíříme na to samé místo při zvětšení 1x, bude rozdíl mezi těmi body 6/1 = 6x větší = 60 cm, případně 3/1 = 3x větší než při přiblížení 3x -> 20 x 3 = 60 cm. Z toho vyplývá, že zvětšení 6x se bude hodit „plácnu“ pro kuši rychlou 400 FPS, zvětšení 3x pro kuši rychlou 330 FPS a zvětšení 1x pro kuši rychlou 200 FPS.
Optiky se záměrným křížem v první fokální rovině (FFP) velikost svého kříže se zvětšením mění, což znamená, že dálkoměrné prvky mají pořád stejnou hodnotu. Takovéto optiky jsou jednak dražší na výrobu, ale také nevhodné pro lov s kuší. Jsou vhodné jen pro taktickou a military střelbu, kdy si potřebujeme přenášet zásah a kde hlavně musíme počítat – to je u lovu velmi nepohodlné. Počítat musíme o krok méně, než je tomu u SFP optik, kde musíme ještě počítat se změnou přiblížení.
SPF optiky jsou pro svůj princip vhodnější i pro dálkovou střelbu z kuše, jelikož s ní dokážeme kompenzovat větší elevaci (na úkor menšího přiblížení) – tohle bude více rozepsáno v článku o výběru optiky na dálkovou střelbu (longrange).
Osnova v kušohledu je dělaná podle průměrné balistické křivky, takže platí, že ať se budeme snažit jak budeme chtít, nastřelit zbraň přesně na 20, 30, 40, 50 metrů se nám s největší pravděpodobností nepovede. Velmi rychlé kuše budou střílet u spodních hodnot nad tato čísla, pomalé kuše zase pod. Pak už záleží na našich preferencích, jestli chceme, aby body 40, 50 byly přesné a 20, 30 přesné méně nebo naopak.
U optik s pevným měřením nám toto hraní odpadá. Tam máme pevně danou osnovu, která je u kušohledů opět konstruovaná podle „průměrné“ balistické křivky. Záměrné body se tedy hodí pouze pro jednu rychlost kuše, aby nástřely seděly na 20, 30, 40, 50 metrů/yardů. Musíme tedy počítat s téměř 100% pravděpodobností, že budeme mít optiku nastřelenou např. na 20, 29, 37 a 43 metrů. Pokud používáme laserový dálkoměr nebo palcové jednotky, můžeme si optiku nastřelit v yardech. Velká část kuší je z Ameriky, takže osnova je dělaná podle balistické křivky v yardech. V takovém případě můžeme mít větší štěstí a mít optiku nastřelenou třeba na 20, 30, 40 a 48 yardů (v našem případě je příjemnější výpočet záměrného bodu třeba na 35 yardů než na 35 metrů).
Co se kolimátorů týče, na kuších lze použít pouze kolimátory pro kuše (více záměrných bodů). Případně kolimátor s jedním záměrným bodem, ale nasazený na náklopné montáži. Princip je opět stejný, jako u optik s pevným přiblížením.
Ať tak či onak, nastřelení všech optik bude na 20 metrů/yardů probíhat stejně. První (shodné) body sepíšu sem, další (rozdílné) body napíšu ke každému typu skla zvlášť.
5a) Nastřelení na další záměrné body probíhá tak, že si posouváme terč do té doby, než nám zásah sedí na daném záměrném bodě v optice. Takto nastřelená optika tedy může vypadat takto: 20 m, 27 m, 33 m a 38 m. Nic moc se s tím nedá nadělat. Je dost možné, že nám všechny šípy půjdou ještě do strany. Pokud tomu tak bude (udělali jsme malou chybu při nastřelení na 20 m a ta se s větší vzdáleností stupňuje) tak ještě párkrát klikneme ve směru, kam chceme šíp posunout.
6a) Hotovo
b) Optiky bez dálkoměrných prvků (většina kušohledů) s variabilním zvětšením.
5b) Zde je na zvětšovacím prstenci povětšinou napsána rychlost FPS. Nastavíme tedy hodnotu na přibližnou rychlost naší kuše s danými šípy. Jak jsem již zmiňoval – osnova je dělaná spíše na vzdálenosti v yardech, pokud tedy nastřelujeme v metrech, tak je potřeba ubrat na FPS. Dáme terč na 30 m, vystřelíme na druhý záměrný bod. Pokud je šíp nad záměrným bodem, přidáme FPS na prstenci optiky, pokud je šíp pod, tak ubereme FPS. Od této chvíle již nesaháme na prstenec!
6b) Při nastřelování na třetí záměrný bod již s největší pravděpodobností nebude sedět osnova. Proto využijeme postup „5a“. Posouváme tedy terč, dokud nebude sedět zásah se záměrným bodem. Takto nastřelená optika bude vypadat třeba následovně: 20, 30, 38, 45 metrů.
7b) Hotovo
c) Optiky s dálkoměrnými prvky s pevným zvětšením.
Máme-li optiku s dálkoměrnými prvky MOA/MRAD, můžeme ji nastřelit, aniž bychom museli použít metr nebo jít k terči pro šíp.
1) Nastřelení na 20 yardů. Máme-li tedy optiku s pevným přiblížením (na obrázku stupnice MOA), rovnají se čísla na stupnici reálným hodnotám MOA. Dopadl-li šíp na místo jako na obrázku, znovu se podíváme do optiky a namíříme na střed. Vidíme, že šíp šel 1 dílek doprava a půl dílku nahoru. 1 dílek se v našem případě rovná 10 MOA. Musíme tudíž naklikat 10 MOA doleva a 5 MOA dolů.
2) Nastřelení na další body a vzdálenosti. Zde máme dvě možnosti:
a) optiku si nastřelíme jako kušohled s pevným přiblížením, to znamená, že s sebou budeme muset nosit furt papírek, abychom věděli, jaká vzdálenost je pátá čárka.
b) využijeme potenciál optiky. Zde už si ale musíme trochu rozumět s balistikou, nebo si jen budeme trochu hrát. Pokud si s balistikou rozumíme, vytvoříme si balistickou tabulku pro různé vzdálenosti a budeme vědět, že vzdálenost 50 yardů je třeba 32 MOA. Naklikáme na optice buďto 32 MOA nahoru a vystřelíme nebo naklikáme 2 MOA na komínku a posuneme o 30 MOA na osnově. Papírková metoda je ale v tomto případě ještě složitější jak v případě „a“. Proto s sebou budeme nosit balistický kalkulátor, napereme do něj hodnoty a on nám sám vyplivne číslo, které máme naklikat. Borci a dobří mozkové si tato čísla vypočítají v hlavě nebo bokem na papír. TAKTICKÁ STŘELBA
Pokud si budeme hrát, tak to bude víceméně opět jako případ "a" kdy si formou pokus omyl zjistíme, kolik MOA je potřeba naklikat na dané vzdálenosti. Stačí nám základní body 30, 40, 50,... hodíme je do excelu, vytvoříme graf, proložíme přímkou a vida, vznikla nám balistická křivka, ze které můžeme odečíst zbývající hodnoty.
3) Hotovo
Tak přesně proto se na kuše dávají kušohledy a ne taktické puškohledy
d) Optiky s dálkoměrnými prvky s variabilním zvětšením.
Jak jsem se již zmínil, variábly jsou FFP a SFP. U FFP optik probíhá nastřelení stejně jako v bodě „c“, tedy jako nastřelení optik s dálkoměrnými prvky a pevným zvětšením. U FFP optik se totiž se změnou zvětšení nic nemění.
U SFP optik musíme počítat i se změnou zvětšení. U většiny těchto skel odpovídají dálkoměrné prvky největšímu zvětšení. Nastřelovat optiku na 20 metrů při maximálním zvětšení, není nic příjemného. Budeme tedy nastřelovat při zvětšení nižším, ne-li nejnižším. Má-li tedy naše optika max. zvětšení 12x a u této hodnoty budou odpovídat dálkoměrné prvky reálné hodnotě, budeme muset při zvětšení minimálním (např. 3x) muset 4x vynásobit dálkoměrné prvky (12/3=4). Jeden dílek tedy nebude 1 MIL ale 4 MIL, případně ne 1 MOA, ale 4 MOA.
Postup nastřelení je pak shodný jako v bodě „c“ s tím rozdílem že:
DÁLKOMĚRNÉ PRVKY SE U SFP OPTIK NA OSNOVĚ SE ZMĚNOU PŘIBLÍŽENÍ MĚNÍ, HODNOTY KLIKÁNÍ VŠAK ZŮSTÁVAJÍ PŘI JAKÉMKOLIV ZVĚTŠENÍ ROVNY HODNOTĚ, UVEDENÉ NA KOMÍNKU.
Máme-li tedy zásah v terči jako v předchozím obrázku, tak při 1/4násobném zvětšení budou hodnoty odpovídat 10x4 = 40 MOA doleva a 5x4 = 20 MOA dolů (při zvětšení 3x).
Pokud byste nechtěli počítat, tak stačí při nejmenším přiblížení vystřelit a na zásah se podívat v největším přiblížení – zde byste viděli reálné hodnoty.
Drtivá většina kuší přichází v krabici už s optikou. Tyto optiky jsou konstruované na to, na co celá zbraň – lov. Parametry takové optiky bývají povětšinou podobné (malé přiblížení do 6x, malé rozměry, pevná paralaxa stanovená na krátkou vzdálenost, multiosnova stanovená pro balistickou křivku šípu = bez dálkoměrných prvků). Optikami pro střelbu na dlouhé vzdálenosti, případně terčovou střelbu (závody) se budeme věnovat v dalším článku.
Kušohledy se stejně jako puškohledy dělí na ty s pevným zvětšením a s variabilním. Už jsem se několikrát setkal s tím, že střelci ani nevěděli, že jejich optika umí zvětšovat přiblížení. Jsou to všechny kušohledy, na kterých se nastavuje rychlost šípu v FPS. Mají totiž osnovu v druhé fokální rovině (SFP), která se se změnou přiblížení nemění, ale její „dálkoměrné prvky“ ano. Pravidlo je takové, že čím vyšší rychlost šípu, tím větší potřebujete zvětšení na kušohledu, aby vám seděly značky na 20, 30, 40 metrů atd. Vezmeme si jako fiktivní příklad optiku s přiblížením 1-6x. Pokud zamíříme na terč vzdálený třeba 30 metrů, tak při plném zvětšení bude vzdálenost mezi prvním a druhým záměrným bodem například 10 cm. Pokud nastavíme zvětšení 3x, bude rozdíl mezi těmi samými body 6/3 = 2x větší = 20 cm. Pokud opět namíříme na to samé místo při zvětšení 1x, bude rozdíl mezi těmi body 6/1 = 6x větší = 60 cm, případně 3/1 = 3x větší než při přiblížení 3x -> 20 x 3 = 60 cm. Z toho vyplývá, že zvětšení 6x se bude hodit „plácnu“ pro kuši rychlou 400 FPS, zvětšení 3x pro kuši rychlou 330 FPS a zvětšení 1x pro kuši rychlou 200 FPS.
Optiky se záměrným křížem v první fokální rovině (FFP) velikost svého kříže se zvětšením mění, což znamená, že dálkoměrné prvky mají pořád stejnou hodnotu. Takovéto optiky jsou jednak dražší na výrobu, ale také nevhodné pro lov s kuší. Jsou vhodné jen pro taktickou a military střelbu, kdy si potřebujeme přenášet zásah a kde hlavně musíme počítat – to je u lovu velmi nepohodlné. Počítat musíme o krok méně, než je tomu u SFP optik, kde musíme ještě počítat se změnou přiblížení.
SPF optiky jsou pro svůj princip vhodnější i pro dálkovou střelbu z kuše, jelikož s ní dokážeme kompenzovat větší elevaci (na úkor menšího přiblížení) – tohle bude více rozepsáno v článku o výběru optiky na dálkovou střelbu (longrange).
Osnova v kušohledu je dělaná podle průměrné balistické křivky, takže platí, že ať se budeme snažit jak budeme chtít, nastřelit zbraň přesně na 20, 30, 40, 50 metrů se nám s největší pravděpodobností nepovede. Velmi rychlé kuše budou střílet u spodních hodnot nad tato čísla, pomalé kuše zase pod. Pak už záleží na našich preferencích, jestli chceme, aby body 40, 50 byly přesné a 20, 30 přesné méně nebo naopak.
U optik s pevným měřením nám toto hraní odpadá. Tam máme pevně danou osnovu, která je u kušohledů opět konstruovaná podle „průměrné“ balistické křivky. Záměrné body se tedy hodí pouze pro jednu rychlost kuše, aby nástřely seděly na 20, 30, 40, 50 metrů/yardů. Musíme tedy počítat s téměř 100% pravděpodobností, že budeme mít optiku nastřelenou např. na 20, 29, 37 a 43 metrů. Pokud používáme laserový dálkoměr nebo palcové jednotky, můžeme si optiku nastřelit v yardech. Velká část kuší je z Ameriky, takže osnova je dělaná podle balistické křivky v yardech. V takovém případě můžeme mít větší štěstí a mít optiku nastřelenou třeba na 20, 30, 40 a 48 yardů (v našem případě je příjemnější výpočet záměrného bodu třeba na 35 yardů než na 35 metrů).
Co se kolimátorů týče, na kuších lze použít pouze kolimátory pro kuše (více záměrných bodů). Případně kolimátor s jedním záměrným bodem, ale nasazený na náklopné montáži. Princip je opět stejný, jako u optik s pevným přiblížením.
Ať tak či onak, nastřelení všech optik bude na 20 metrů/yardů probíhat stejně. První (shodné) body sepíšu sem, další (rozdílné) body napíšu ke každému typu skla zvlášť.
- Prvně je potřeba si nastavit dioptrickou korekci na okuláru. Postavíme ideálně proti světlé zdi nebo zamíříme na jasnou oblohu (nehledíme do slunka) a zaostříme na osnovu. Točíme korekcí do té doby, dokud není osnova úplně ostrá.
- Nemůžeme si být jistí, jestli někdo netočil komínky, nebo jestli je optika v pořádku, proto první výstřel provedeme třeba jen na 10 metrů. Za terčem (minimálně 300 metrů) by mělo být bezpečno – kuše je zbraň! Kuši nastřelujeme ideálně v nastřelovací stolici, nebo na bipodu nebo na bagu. Pokud podkládáme batohem, mikinou atd. – bacha na dráhu tětivy. Střílíme ideálně v bezvětří. Zamíříme na střed terče a vystřelíme. Pokud bude šíp do +-10 cm od středu (terčovnice alespoň 40x40 cm), tak neřešíme a postavíme terč na 20 metrů (yardů) – záleží, jaké jednotky chceme používat. Pokud nebude v tomto rozmezí, nastavíme podle bodu „3“.
- Střelba na 20 m/yd opět stejně. Ustavit zbraň, zamířit a vystřelit na střed. Většina kušohledů má klikání v MOA – úhlová minuta (podrobněji v jiných článcích). Kušohledy mají hrubší stoupání tzn. označení 1" 100yd, 1/2" 100yd a některé 1/4" 100yd.
Toto nám udává, že jeden klik je v prvním případě 1 MOA a to je zhruba 1 palec ve vzdálenosti 100 yardů, v druhém případě 0,5 MOA = půl palce atd. V metrických jednotkách je 1MOA rovno cca 30 mm na 100 m. Následující tabulka udává, k jak velkému posunutí zásahu dojde na různých vzdálenostech.
Jak můžete vidět, čím jemnější stoupání, tím více musíte naklikat. Pokud tedy chcete posunout zásah na 20 metrech o 50 mm, musíte u stoupání 1/4" 100yd kliknout 33x.
Klikání na optikách funguje při jakémkoliv zvětšení shodně a nic se nemusí přepočítávat. Existuje více návodů, jak nastřelit optiku. Pro naše potřeby zvolíme ten nejideálnější pro kušohledy.
Je potřeba doplnit, že zásah klikáním přenášíme ve směru, kam chceme, aby výstřel dopadl. Pokud chceme aby:
- Šel výstřel doleva, klikáme vodorovným komínkem ve směru L (Left).
- Šel výstřel doprava, klikáme vodorovným komínkem ve směru R (Right).
- Šel výstřel nahoru, klikáme svislým komínkem ve směru U (Up).
- Šel výstřel dolů, klikáme svislým komínkem ve směru D (Down).
Pokud tedy po zásahu terče na 20 metrech vypadá zásah jako obrázek níže (2cm nahoru a 4 cm doprava oproti záměrnému bodu), tak musíme naklikat podle následující tabulky:
- Ověříme si správnost nastřelení druhým výstřelem. Nejlepší je střílet jen jedním šípem. Pokud už máme vyselektovanou nebo ospinovanou skupinu, můžeme použít více šípů. Nestřílejme ale na jeden záměrný bod druhý kontrolní výstřel, vyšlo by to draho. Pokud vše sedí, jdeme dál, pokud ne, ještě doladíme. Až sem to je pro všechny optiky a kolimátory stejné. Od této chvíle už na výškový korekční komínek nesaháme!
5a) Nastřelení na další záměrné body probíhá tak, že si posouváme terč do té doby, než nám zásah sedí na daném záměrném bodě v optice. Takto nastřelená optika tedy může vypadat takto: 20 m, 27 m, 33 m a 38 m. Nic moc se s tím nedá nadělat. Je dost možné, že nám všechny šípy půjdou ještě do strany. Pokud tomu tak bude (udělali jsme malou chybu při nastřelení na 20 m a ta se s větší vzdáleností stupňuje) tak ještě párkrát klikneme ve směru, kam chceme šíp posunout.
6a) Hotovo
b) Optiky bez dálkoměrných prvků (většina kušohledů) s variabilním zvětšením.
5b) Zde je na zvětšovacím prstenci povětšinou napsána rychlost FPS. Nastavíme tedy hodnotu na přibližnou rychlost naší kuše s danými šípy. Jak jsem již zmiňoval – osnova je dělaná spíše na vzdálenosti v yardech, pokud tedy nastřelujeme v metrech, tak je potřeba ubrat na FPS. Dáme terč na 30 m, vystřelíme na druhý záměrný bod. Pokud je šíp nad záměrným bodem, přidáme FPS na prstenci optiky, pokud je šíp pod, tak ubereme FPS. Od této chvíle již nesaháme na prstenec!
6b) Při nastřelování na třetí záměrný bod již s největší pravděpodobností nebude sedět osnova. Proto využijeme postup „5a“. Posouváme tedy terč, dokud nebude sedět zásah se záměrným bodem. Takto nastřelená optika bude vypadat třeba následovně: 20, 30, 38, 45 metrů.
7b) Hotovo
c) Optiky s dálkoměrnými prvky s pevným zvětšením.
Máme-li optiku s dálkoměrnými prvky MOA/MRAD, můžeme ji nastřelit, aniž bychom museli použít metr nebo jít k terči pro šíp.
1) Nastřelení na 20 yardů. Máme-li tedy optiku s pevným přiblížením (na obrázku stupnice MOA), rovnají se čísla na stupnici reálným hodnotám MOA. Dopadl-li šíp na místo jako na obrázku, znovu se podíváme do optiky a namíříme na střed. Vidíme, že šíp šel 1 dílek doprava a půl dílku nahoru. 1 dílek se v našem případě rovná 10 MOA. Musíme tudíž naklikat 10 MOA doleva a 5 MOA dolů.
2) Nastřelení na další body a vzdálenosti. Zde máme dvě možnosti:
a) optiku si nastřelíme jako kušohled s pevným přiblížením, to znamená, že s sebou budeme muset nosit furt papírek, abychom věděli, jaká vzdálenost je pátá čárka.
b) využijeme potenciál optiky. Zde už si ale musíme trochu rozumět s balistikou, nebo si jen budeme trochu hrát. Pokud si s balistikou rozumíme, vytvoříme si balistickou tabulku pro různé vzdálenosti a budeme vědět, že vzdálenost 50 yardů je třeba 32 MOA. Naklikáme na optice buďto 32 MOA nahoru a vystřelíme nebo naklikáme 2 MOA na komínku a posuneme o 30 MOA na osnově. Papírková metoda je ale v tomto případě ještě složitější jak v případě „a“. Proto s sebou budeme nosit balistický kalkulátor, napereme do něj hodnoty a on nám sám vyplivne číslo, které máme naklikat. Borci a dobří mozkové si tato čísla vypočítají v hlavě nebo bokem na papír. TAKTICKÁ STŘELBA
Pokud si budeme hrát, tak to bude víceméně opět jako případ "a" kdy si formou pokus omyl zjistíme, kolik MOA je potřeba naklikat na dané vzdálenosti. Stačí nám základní body 30, 40, 50,... hodíme je do excelu, vytvoříme graf, proložíme přímkou a vida, vznikla nám balistická křivka, ze které můžeme odečíst zbývající hodnoty.
3) Hotovo
Tak přesně proto se na kuše dávají kušohledy a ne taktické puškohledy
d) Optiky s dálkoměrnými prvky s variabilním zvětšením.
Jak jsem se již zmínil, variábly jsou FFP a SFP. U FFP optik probíhá nastřelení stejně jako v bodě „c“, tedy jako nastřelení optik s dálkoměrnými prvky a pevným zvětšením. U FFP optik se totiž se změnou zvětšení nic nemění.
U SFP optik musíme počítat i se změnou zvětšení. U většiny těchto skel odpovídají dálkoměrné prvky největšímu zvětšení. Nastřelovat optiku na 20 metrů při maximálním zvětšení, není nic příjemného. Budeme tedy nastřelovat při zvětšení nižším, ne-li nejnižším. Má-li tedy naše optika max. zvětšení 12x a u této hodnoty budou odpovídat dálkoměrné prvky reálné hodnotě, budeme muset při zvětšení minimálním (např. 3x) muset 4x vynásobit dálkoměrné prvky (12/3=4). Jeden dílek tedy nebude 1 MIL ale 4 MIL, případně ne 1 MOA, ale 4 MOA.
Postup nastřelení je pak shodný jako v bodě „c“ s tím rozdílem že:
DÁLKOMĚRNÉ PRVKY SE U SFP OPTIK NA OSNOVĚ SE ZMĚNOU PŘIBLÍŽENÍ MĚNÍ, HODNOTY KLIKÁNÍ VŠAK ZŮSTÁVAJÍ PŘI JAKÉMKOLIV ZVĚTŠENÍ ROVNY HODNOTĚ, UVEDENÉ NA KOMÍNKU.
Máme-li tedy zásah v terči jako v předchozím obrázku, tak při 1/4násobném zvětšení budou hodnoty odpovídat 10x4 = 40 MOA doleva a 5x4 = 20 MOA dolů (při zvětšení 3x).
Pokud byste nechtěli počítat, tak stačí při nejmenším přiblížení vystřelit a na zásah se podívat v největším přiblížení – zde byste viděli reálné hodnoty.