10-06-2018, 05:52 PM
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10-07-2018, 07:56 PM uživatelem DanM.)
Dnešním článkem se vrátíme do Spojených států, o téměř 40 let nazpět.
Chtěl bych vám představit značku Proline z Hastings v Michiganu, založenou Chuckem a Bobem Jordanovými,
která v sedmdesátých letech začala s prodejem reflexních a výrobou kladkových luků. Oba měli velké zkušenosti s výrobou high-end terčových reflexních luků Golden Eagle pro firmu Shakespeare.
Ta zase stála na vývoji konstruktéra a lukaře, legendy Ernieho Roota a jeho Root Archery. Tyto luky, pojmenované podle ptačích dravců, dosáhly mnoha úspěchů a rekordů a staly se legendami.
Ke konci sedmdesátých let však postupně klesal zájem o reflexní luky a naopak luky kladkové zaznamenaly svůj raketový nástup. Po skončení firmy Shakespear´s Archery, v průběhu sedmdesátých let, pak vyráběl Proline modifikace jejich reflexních luků, než jejich výrobu ukončil a v roce 1979 přešel definitivně na výrobu kladek.
Od kladkových luků, (nutno podotknout, že krásných), které kombinovaly tradiční dřevěné středy s kompozitovými rameny už byl jen malý krok k představení první vlastní kladkové kuše.
K tomu došlo v roce 1984, kdy Proline představil svojí první kuši s označením ZX-7.
Zajímavá byla tím, že stejně jako střed u luku, byla hlava pro uložení ramen vyrobena ze dřeva. A nejen hlava, ale i celá pažba. Ta se lišila. Buďto se jednalo o verzi rail-less (track-less), kdy šíp nebyl veden vodící drážkou, ale pouze opřen ve dvou bodech (opět podobnost s luky) nebo verzi s plnou pažbou, v niž byla vyfrézována drážka railu pro šíp. Pažby byly v obou případech loveckého vzhledu typu monte carlo, v zadní části opatřené měkčenou gumovou botkou. Byly vyvedeny buď v barvě přírodního dřeva nebo s velice pestrými a zajímavými odstíny i vzory maskování. Mířidla byla mechanická, v zadní části s průhledítkem hledí a v přední části výškově i stranově stavitelnými piny s perličkou na konci, opět známými z luků té doby. Spoušťový mechanismus byl vybaven pojistkou. Některé kuše byly bez nášlapu třmenu a mohli se natahovat pákou (tzv. kozí nožkou) viz. foto. Některé pak byly vybaveny třmenem oválného tvaru. Kuše měla nátahovou délku značných 15" a nátahovou sílu 125 lb. Verze ZX-7 jde rozeznat podle staršího typu ramen, kde jsou kladky osazeny na pomocných ocelových třmenech mimo osu ramene viz. foto.
Někde je možné zhlédnout různé další, netovární úpravy a vylepšení jako například montáž optiky apod.
V roce 1986 pak výrobce představil vylepšenou verzi ZX-11.
Byla velice podobná typu ZX-7, opět mohla být dodána ve verzi raill-less (track-less)
nebo s vodící drážkou.
Taktéž mohla být vybavena natahovací pákou nebo osazena nášlapnými třmeny různých tvarů. Uzavřeným, víceúhelníkového tvaru nebo tímto, který mohl sloužit nejen jako stojánek, ale nechal se využít i jako střelecká dvojnožka.
Zásadní rozdíl byl v modernějších ramenech a to s nátahovou silou 150 a snad i 175 lb. Kladky již byly osazeny v ose ramen bez pomocných členů. Pro 150 lb měla tětiva 28 vláken Dacronu, pro 175 lb pak vláken 32. Její délka byla 17" (432 mm) a osazovala se na tzv. teardrops. Ke koncu výroby pak byly k vidění verze s delší tětivou vedoucí až do kladek.
Jeden z bývalých majitelů kuše "SwimJig" popsal ZX-11 jako nejlepší kuši té doby, která šla za peníze koupit, s výbornou jemně jdoucí spouští a jako velice přesnou. S těžkými loveckými 20" duralovými šípy 2219 osazenými 125 grainovým hrotem prý zvládla rychlost 260 fps. Pokud bych uvažoval hmotnost takového šípu 484 gr, byla by to energie kolem 98 joule, což je jen o trochu méně, než tehdy nejvýkonnější Devastator od Jenningse.
Další bývalý majitel "86SILVER" píše, že s ní v roce 1986 pomohl značce Proline získat stříbrnou medaili ve Světovém poháru ve třídě Hunters Stock. O výkonech i přesnosti tedy není potřeba pochybovat.
Problémem kuše bylo, že dřevěné části časem a únavou materiálu praskaly, proto dnes nebude mnoho kuší v původním stavu a budou se jen obtížně shánět.
Poslední kuší, kterou jsem pod taktovkou Proline zaznamenal, nesla označení MXV.
Byla to zkratka Maximum Velocity, volně přeloženo jako nejvyšší rychlost.
Kuše měla již kovové části, zřejmě duralové. A to jak rail s otvory pro odlehčení, tak hlavu. Pažba, stejně jako ostatní části, působí poctivě a masivně a je vyvedená v lepenici z laminovaného dřeva, opět v atraktivních barvách. Zadní část pažby, stejně jako její předpažbí má otvory pro odlehčení. Mířidla jsou mechanická, dioptrická a vypadají dosti sofistikovaně. Ramena jsou poslední evolucí jako na ZX-11. Kladky jsou součástí ramen a tětiva jde až do kladek. O kuši je toho k dohledání jen velice málo. Odhaduji opět nátahovou délku na cca 15" a nátah ramen na 150-175 lb. To by z ní dělalo jednu z nejsilnějších kuší první poloviny devadesátých let.
V druhé polovině devadesátých let však firmu koupila značka Darton. Údajně i kvůli jejím úspěšným modelům luků, které držely několik rekordů. Nejen, že tak eliminovali konkurenci, ale cenné know-how získané od Proline zavedl Darton do svého výrobního programu.
Posléze začal Darton vyrábět velice netradiční, progresivní a zejména značně výkonné kuše pod značkou
Great Lakes. Ale o těch až příště.
Chtěl bych vám představit značku Proline z Hastings v Michiganu, založenou Chuckem a Bobem Jordanovými,
která v sedmdesátých letech začala s prodejem reflexních a výrobou kladkových luků. Oba měli velké zkušenosti s výrobou high-end terčových reflexních luků Golden Eagle pro firmu Shakespeare.
Ta zase stála na vývoji konstruktéra a lukaře, legendy Ernieho Roota a jeho Root Archery. Tyto luky, pojmenované podle ptačích dravců, dosáhly mnoha úspěchů a rekordů a staly se legendami.
Ke konci sedmdesátých let však postupně klesal zájem o reflexní luky a naopak luky kladkové zaznamenaly svůj raketový nástup. Po skončení firmy Shakespear´s Archery, v průběhu sedmdesátých let, pak vyráběl Proline modifikace jejich reflexních luků, než jejich výrobu ukončil a v roce 1979 přešel definitivně na výrobu kladek.
Od kladkových luků, (nutno podotknout, že krásných), které kombinovaly tradiční dřevěné středy s kompozitovými rameny už byl jen malý krok k představení první vlastní kladkové kuše.
K tomu došlo v roce 1984, kdy Proline představil svojí první kuši s označením ZX-7.
Zajímavá byla tím, že stejně jako střed u luku, byla hlava pro uložení ramen vyrobena ze dřeva. A nejen hlava, ale i celá pažba. Ta se lišila. Buďto se jednalo o verzi rail-less (track-less), kdy šíp nebyl veden vodící drážkou, ale pouze opřen ve dvou bodech (opět podobnost s luky) nebo verzi s plnou pažbou, v niž byla vyfrézována drážka railu pro šíp. Pažby byly v obou případech loveckého vzhledu typu monte carlo, v zadní části opatřené měkčenou gumovou botkou. Byly vyvedeny buď v barvě přírodního dřeva nebo s velice pestrými a zajímavými odstíny i vzory maskování. Mířidla byla mechanická, v zadní části s průhledítkem hledí a v přední části výškově i stranově stavitelnými piny s perličkou na konci, opět známými z luků té doby. Spoušťový mechanismus byl vybaven pojistkou. Některé kuše byly bez nášlapu třmenu a mohli se natahovat pákou (tzv. kozí nožkou) viz. foto. Některé pak byly vybaveny třmenem oválného tvaru. Kuše měla nátahovou délku značných 15" a nátahovou sílu 125 lb. Verze ZX-7 jde rozeznat podle staršího typu ramen, kde jsou kladky osazeny na pomocných ocelových třmenech mimo osu ramene viz. foto.
Někde je možné zhlédnout různé další, netovární úpravy a vylepšení jako například montáž optiky apod.
V roce 1986 pak výrobce představil vylepšenou verzi ZX-11.
Byla velice podobná typu ZX-7, opět mohla být dodána ve verzi raill-less (track-less)
nebo s vodící drážkou.
Taktéž mohla být vybavena natahovací pákou nebo osazena nášlapnými třmeny různých tvarů. Uzavřeným, víceúhelníkového tvaru nebo tímto, který mohl sloužit nejen jako stojánek, ale nechal se využít i jako střelecká dvojnožka.
Zásadní rozdíl byl v modernějších ramenech a to s nátahovou silou 150 a snad i 175 lb. Kladky již byly osazeny v ose ramen bez pomocných členů. Pro 150 lb měla tětiva 28 vláken Dacronu, pro 175 lb pak vláken 32. Její délka byla 17" (432 mm) a osazovala se na tzv. teardrops. Ke koncu výroby pak byly k vidění verze s delší tětivou vedoucí až do kladek.
Jeden z bývalých majitelů kuše "SwimJig" popsal ZX-11 jako nejlepší kuši té doby, která šla za peníze koupit, s výbornou jemně jdoucí spouští a jako velice přesnou. S těžkými loveckými 20" duralovými šípy 2219 osazenými 125 grainovým hrotem prý zvládla rychlost 260 fps. Pokud bych uvažoval hmotnost takového šípu 484 gr, byla by to energie kolem 98 joule, což je jen o trochu méně, než tehdy nejvýkonnější Devastator od Jenningse.
Další bývalý majitel "86SILVER" píše, že s ní v roce 1986 pomohl značce Proline získat stříbrnou medaili ve Světovém poháru ve třídě Hunters Stock. O výkonech i přesnosti tedy není potřeba pochybovat.
Problémem kuše bylo, že dřevěné části časem a únavou materiálu praskaly, proto dnes nebude mnoho kuší v původním stavu a budou se jen obtížně shánět.
Poslední kuší, kterou jsem pod taktovkou Proline zaznamenal, nesla označení MXV.
Byla to zkratka Maximum Velocity, volně přeloženo jako nejvyšší rychlost.
Kuše měla již kovové části, zřejmě duralové. A to jak rail s otvory pro odlehčení, tak hlavu. Pažba, stejně jako ostatní části, působí poctivě a masivně a je vyvedená v lepenici z laminovaného dřeva, opět v atraktivních barvách. Zadní část pažby, stejně jako její předpažbí má otvory pro odlehčení. Mířidla jsou mechanická, dioptrická a vypadají dosti sofistikovaně. Ramena jsou poslední evolucí jako na ZX-11. Kladky jsou součástí ramen a tětiva jde až do kladek. O kuši je toho k dohledání jen velice málo. Odhaduji opět nátahovou délku na cca 15" a nátah ramen na 150-175 lb. To by z ní dělalo jednu z nejsilnějších kuší první poloviny devadesátých let.
V druhé polovině devadesátých let však firmu koupila značka Darton. Údajně i kvůli jejím úspěšným modelům luků, které držely několik rekordů. Nejen, že tak eliminovali konkurenci, ale cenné know-how získané od Proline zavedl Darton do svého výrobního programu.
Posléze začal Darton vyrábět velice netradiční, progresivní a zejména značně výkonné kuše pod značkou
Great Lakes. Ale o těch až příště.