10-07-2018, 06:18 PM
Jak jsem po dlouhé době navštívila turnaj ATL.....
Pozvání od přátel se neodmítá. Zvlášť od takových jako jsou Johanka s Lojzíkem
.
I když poslední dobou vůbec nestřílím – jedu. Koneckonců, mám to za rohem.
Jedu plynule až k silnici, která je uzavřená
. Za hluku navigace „ažtobudemožnéotočtese, ažtobudemožnéotočtese“ jedu dál... Jedu tedy podle svojí hlavy. Musím doprava! Asi tady! Proč je ta cesta tak úzká? Ajaj! Jsem v nějakém hlubokém lese. Asfalt zmizel, ale štěrk vypadá jako cesta. Jéje! Štěrk zmizel! Ale pěšinka je pěkně vysypaná kůrou. Jedu dál. Určitě jsem už blízko, když i navigace zmlkla. Cítím se strošku opuštěně. Odbočila jsem už 8x doprava, ale nikde ani živáčka. Navigace zarytě mlčí, neb místní cestičky nebere. Konečně pěšinková křižovatka. Samozřejmě jedu doprava. Každá cesta přece někam vede. Tahle vedla k závoře s velkám zámkem. I když se mi to příčí, asi kilometr couvám na lesní křižovatku a jedu doleva. Závora! Couvání mi docela jde a tak jedu opět zpět. Trošku mě znervózňoval místní polom, ale i ty smrkové kmínky jsem dávala s bravůrou. Po hodince lesního rallye jsem začala sčítat zásoby 
. Nafta – na 50km, pití – bílé víno, spacák mám, signál ne.
Když v tom cyklista
! Radostí jsem ho málem dveřma sestřelila z kola. I když to byl starší pán, vrhla jsem se na něj. Evidentně se mě bál. Musel to bejt nějakej „mudrlant“, protože když jsem mu vysvětlila situaci, tak mi řekl, že do toho lesa cesta pro auto nevede 
. Chvilkama se mi snažil ujet, ale já se ho už nepustila. Do prudkejch kopců jsem ho „na jedničku“ dvacítkou tlačila k lepším výkonům. Samozřejmě jsme nakonec dojeli k závoře. Kdyby nebyl tak servanej, určitě by mi pláchnul. Ale po důkladném odpočinku a mém naléhání, že prošvihnu nejdůležitější turnaj roku, nějak to závoru rozebrala a otevřel. V Brandlíně to už byla sranda. Místní pán mi poradil – až přijedete na rozcestí, dejte se doleva ...a máchnul rukou doprava. Takže jsem nakonec „UF“dorazila.
Krásný prostředí, skvělí lidi, vynikající Hulvát a skvělá obsluha a veselý večírek
.
A druhej den turnaj!
To Vám řeknu – takovej hejblátek jsem už dlouho neviděla..... Všechno bylo skvěle postavený, promyšlený a hlavně – BAVILO! Organizace šlapala jak švýcarský hodinky !
A Johanko! Catering neměl chybu!
Za tímhle turnajem bylo vidět hodně práce rukama a hlavou....
Děkuju, že jsem s Váma mohla pobejt
Trocha fotek https://itaita.rajce.idnes.cz/Klepakuv_Mlyn/
Pozvání od přátel se neodmítá. Zvlášť od takových jako jsou Johanka s Lojzíkem
. I když poslední dobou vůbec nestřílím – jedu. Koneckonců, mám to za rohem.
Jedu plynule až k silnici, která je uzavřená
. Za hluku navigace „ažtobudemožnéotočtese, ažtobudemožnéotočtese“ jedu dál... Jedu tedy podle svojí hlavy. Musím doprava! Asi tady! Proč je ta cesta tak úzká? Ajaj! Jsem v nějakém hlubokém lese. Asfalt zmizel, ale štěrk vypadá jako cesta. Jéje! Štěrk zmizel! Ale pěšinka je pěkně vysypaná kůrou. Jedu dál. Určitě jsem už blízko, když i navigace zmlkla. Cítím se strošku opuštěně. Odbočila jsem už 8x doprava, ale nikde ani živáčka. Navigace zarytě mlčí, neb místní cestičky nebere. Konečně pěšinková křižovatka. Samozřejmě jedu doprava. Každá cesta přece někam vede. Tahle vedla k závoře s velkám zámkem. I když se mi to příčí, asi kilometr couvám na lesní křižovatku a jedu doleva. Závora! Couvání mi docela jde a tak jedu opět zpět. Trošku mě znervózňoval místní polom, ale i ty smrkové kmínky jsem dávala s bravůrou. Po hodince lesního rallye jsem začala sčítat zásoby . Nafta – na 50km, pití – bílé víno, spacák mám, signál ne.Když v tom cyklista
! Radostí jsem ho málem dveřma sestřelila z kola. I když to byl starší pán, vrhla jsem se na něj. Evidentně se mě bál. Musel to bejt nějakej „mudrlant“, protože když jsem mu vysvětlila situaci, tak mi řekl, že do toho lesa cesta pro auto nevede . Chvilkama se mi snažil ujet, ale já se ho už nepustila. Do prudkejch kopců jsem ho „na jedničku“ dvacítkou tlačila k lepším výkonům. Samozřejmě jsme nakonec dojeli k závoře. Kdyby nebyl tak servanej, určitě by mi pláchnul. Ale po důkladném odpočinku a mém naléhání, že prošvihnu nejdůležitější turnaj roku, nějak to závoru rozebrala a otevřel. V Brandlíně to už byla sranda. Místní pán mi poradil – až přijedete na rozcestí, dejte se doleva ...a máchnul rukou doprava. Takže jsem nakonec „UF“dorazila.Krásný prostředí, skvělí lidi, vynikající Hulvát a skvělá obsluha a veselý večírek
.A druhej den turnaj!
To Vám řeknu – takovej hejblátek jsem už dlouho neviděla..... Všechno bylo skvěle postavený, promyšlený a hlavně – BAVILO! Organizace šlapala jak švýcarský hodinky
! A Johanko! Catering neměl chybu!
Za tímhle turnajem bylo vidět hodně práce rukama a hlavou....
Děkuju, že jsem s Váma mohla pobejt
Trocha fotek https://itaita.rajce.idnes.cz/Klepakuv_Mlyn/