08-09-2020, 07:37 PM
Konečně jsme dorazili domů a ještě dožíváme dojmy...
Z jakého konce to vzít? Když jsem se dozvěděla, že se Sobotkovi chystají uspořádat vlastní soutěž, bylo mi hned jasné, že bude stát za to. Jenže "stát za to" absolutně nevystihuje skutečnost. Byla to nádhera. Prostředí, disciplíny, zázemí, společnost....Vše na jedničku s hvězdičkou. Nikde jsme se neštosovali, jednu chvíli jsme měli dokonce pocit, že jsme na trati sami. Náš sedmiletý si odbyl v Hamrech svou první velkou soutěž a jsem za to ráda, protože podmínky pro to měl luxusní.
Blahořečím si za nápad pojmout soutěž jako rodinný víkend a zůstat od pátku do neděle v penzionu u úžasné Růženčiny rodiny. Ani tohle nejde snadno popsat slovy - milí lidé a nádherné prostředí penzionu, ve kterém bylo snad všechno ze dřeva a to my můžeme :-) Bylo moc prima moci po soutěži ještě posedět, popít a popovídat.
Je jen těžko představitelné, že celou tuhle parádu zvládl Aleš připravit jen s několika nejbližšími. Klobouk dolů a velký obdiv. A i já se připojím k zástupu škemralů a žadoním o pokračování. Doufám, že až se pořádně vyspíte a přestanou vás bolet ruce, třeba přeskočí jiskřička naděje. Jak psal Lojza, není nutné překonávat nastavené laťky...
Za LUKOS děkuje Šárka and family.
Z jakého konce to vzít? Když jsem se dozvěděla, že se Sobotkovi chystají uspořádat vlastní soutěž, bylo mi hned jasné, že bude stát za to. Jenže "stát za to" absolutně nevystihuje skutečnost. Byla to nádhera. Prostředí, disciplíny, zázemí, společnost....Vše na jedničku s hvězdičkou. Nikde jsme se neštosovali, jednu chvíli jsme měli dokonce pocit, že jsme na trati sami. Náš sedmiletý si odbyl v Hamrech svou první velkou soutěž a jsem za to ráda, protože podmínky pro to měl luxusní.
Blahořečím si za nápad pojmout soutěž jako rodinný víkend a zůstat od pátku do neděle v penzionu u úžasné Růženčiny rodiny. Ani tohle nejde snadno popsat slovy - milí lidé a nádherné prostředí penzionu, ve kterém bylo snad všechno ze dřeva a to my můžeme :-) Bylo moc prima moci po soutěži ještě posedět, popít a popovídat.
Je jen těžko představitelné, že celou tuhle parádu zvládl Aleš připravit jen s několika nejbližšími. Klobouk dolů a velký obdiv. A i já se připojím k zástupu škemralů a žadoním o pokračování. Doufám, že až se pořádně vyspíte a přestanou vás bolet ruce, třeba přeskočí jiskřička naděje. Jak psal Lojza, není nutné překonávat nastavené laťky...
Za LUKOS děkuje Šárka and family.