09-26-2017, 06:56 PM
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 09-26-2017, 07:31 PM uživatelem DanM.)
Mezi továrně vyráběnými nebo vysoce propracovanými kušemi vyráběných jednotlivci z Ruska, najdeme i kuše stavěné „na koleni“, podomácku, s použitím jednoduchého nářadí a toho, „co dům dal“.
Jedna taková stavba pochází od stavitele, který na ruských fórech vystupuje jako Sergey z Petrohradu.
Myšlenku vytvořit vlastní kuši prý nosil v hlavě dlouhou dobu, ale největším problémem bylo sehnat materiál na ramena. Jednou z alternativ bylo použití dílů (zřejmě listových per ze zadní nápravy) z vozu Záporožec. Ta však měla malou sílu nátahu, proto se jal volit jinou variantu. V obchodě zahlédl čínskou kuši „Tarantula“ s jednodílným ramenem se silou nátahu 20 kg (44 lb) v ceně 1700 rublů. Bohužel, než jí stihl koupit, byla pryč. Rozhodl se tedy pro jiného dárce a to čínskou kuši „Black Python“. Dle prodejce měla napínací sílu 48 kg (106 lb). Dle parametrů výrobce je to maximálně 30 kg (66 lb), což by dávalo i smysl z hlediska pozdější ruské legislativy s největší povolenou napínací silou do 90 lb. V reálu to bude ještě méně.
Nicméně vícekladkové řešení je zajímavé (koukněte na podobný systém u švýcarských kuší Burri hned v prvním článku tohoto vlákna). Použití ocelových lanek už tak zajímavé není...
Z kuše zbyla pouze přední část s rameny. Pažba je vlastní, dřevěná. Jako základ spoušťového mechanismu zvolil návrh uvedený v knize Y.V. Shokareva „Historie zbraní luků a kuší“.
Typ záchytu a materiály byly voleny tak, aby šlo vše vyrobit jen pomocí ruční vrtačky s vrtákem, malými svorkami, pilou a pilníkem. Základ pohyblivých částí tvoří 6 mm ocelový plech, 6 mm ocelové tyčky pro osičky a 4 mm bronzová deska pro vytvoření schránky mechanismu.
Šípy si vytvořil taktéž svoje a to dvoudílné, kombinující 10 mm hliníkové trubky a dubová týbla stejného průměru.
Z hlediska výkonu uvádí, že při domácích testech v místnosti na vzdálenost 10 metrů dovede téměř penetrovat seznam „Zlaté stránky“ o 1500 stranách nebo dřevotřískovou desku o tloušťce 15 mm.
S fotkami této kuše se na internetu setkávám poměrně často, zejména když hledám kuše s dřevěnými pažbami. Bohužel další osud tohoto typu se mi nepodařilo zjistit...
Další z řady home made ruských staveb je kuše stavitele, který na ruskch fórech vystupuje jako Alexey L.
Na této stavbě je vidět, že kuše je kompletní stavbou včetně ramen a kladkového systému.
Ramena jsou ocelová, z bezpečnostních důvodů obalená bužírkou z PVC.
Zpracování je taktéž hrubé, a některé detaily mě trochu děsí (napojení lanovodů a tětivy s podporou ducktape, ocelové lanoví, šroubové spoje,...).
Zajímavý je jednoduchý a zřejmě co do rozsahu a seřízení hrubý náklop. Taktéž je zajímavé osazení netradičním zaměřovačem (optika?).
Pažba dřevěná s odlehčením v části pažby a pažbičky.
O spoušťovém mechanismu se mi bohužel nepodařilo nic zjistit, stejně tak o technických datech a parametrech kuše.
O střelbě majitel uvádí, že ve vzdálenosti 30-40 metrů dosahuje rozptylu kolem 10 cm (teď tu o Mášence...). A co se týče pronikací schopnosti na stejnou vzdálenost, šíp projde 20 mm hluboko do dřevěné desky (druh dřeva?).
Jedna taková stavba pochází od stavitele, který na ruských fórech vystupuje jako Sergey z Petrohradu.
Myšlenku vytvořit vlastní kuši prý nosil v hlavě dlouhou dobu, ale největším problémem bylo sehnat materiál na ramena. Jednou z alternativ bylo použití dílů (zřejmě listových per ze zadní nápravy) z vozu Záporožec. Ta však měla malou sílu nátahu, proto se jal volit jinou variantu. V obchodě zahlédl čínskou kuši „Tarantula“ s jednodílným ramenem se silou nátahu 20 kg (44 lb) v ceně 1700 rublů. Bohužel, než jí stihl koupit, byla pryč. Rozhodl se tedy pro jiného dárce a to čínskou kuši „Black Python“. Dle prodejce měla napínací sílu 48 kg (106 lb). Dle parametrů výrobce je to maximálně 30 kg (66 lb), což by dávalo i smysl z hlediska pozdější ruské legislativy s největší povolenou napínací silou do 90 lb. V reálu to bude ještě méně.
Nicméně vícekladkové řešení je zajímavé (koukněte na podobný systém u švýcarských kuší Burri hned v prvním článku tohoto vlákna). Použití ocelových lanek už tak zajímavé není...
Z kuše zbyla pouze přední část s rameny. Pažba je vlastní, dřevěná. Jako základ spoušťového mechanismu zvolil návrh uvedený v knize Y.V. Shokareva „Historie zbraní luků a kuší“.
Typ záchytu a materiály byly voleny tak, aby šlo vše vyrobit jen pomocí ruční vrtačky s vrtákem, malými svorkami, pilou a pilníkem. Základ pohyblivých částí tvoří 6 mm ocelový plech, 6 mm ocelové tyčky pro osičky a 4 mm bronzová deska pro vytvoření schránky mechanismu.
Šípy si vytvořil taktéž svoje a to dvoudílné, kombinující 10 mm hliníkové trubky a dubová týbla stejného průměru.
Z hlediska výkonu uvádí, že při domácích testech v místnosti na vzdálenost 10 metrů dovede téměř penetrovat seznam „Zlaté stránky“ o 1500 stranách nebo dřevotřískovou desku o tloušťce 15 mm.
S fotkami této kuše se na internetu setkávám poměrně často, zejména když hledám kuše s dřevěnými pažbami. Bohužel další osud tohoto typu se mi nepodařilo zjistit...
Další z řady home made ruských staveb je kuše stavitele, který na ruskch fórech vystupuje jako Alexey L.
Na této stavbě je vidět, že kuše je kompletní stavbou včetně ramen a kladkového systému.
Ramena jsou ocelová, z bezpečnostních důvodů obalená bužírkou z PVC.
Zpracování je taktéž hrubé, a některé detaily mě trochu děsí (napojení lanovodů a tětivy s podporou ducktape, ocelové lanoví, šroubové spoje,...).
Zajímavý je jednoduchý a zřejmě co do rozsahu a seřízení hrubý náklop. Taktéž je zajímavé osazení netradičním zaměřovačem (optika?).
Pažba dřevěná s odlehčením v části pažby a pažbičky.
O spoušťovém mechanismu se mi bohužel nepodařilo nic zjistit, stejně tak o technických datech a parametrech kuše.
O střelbě majitel uvádí, že ve vzdálenosti 30-40 metrů dosahuje rozptylu kolem 10 cm (teď tu o Mášence...). A co se týče pronikací schopnosti na stejnou vzdálenost, šíp projde 20 mm hluboko do dřevěné desky (druh dřeva?).