Heslo Lukostřelba v Ottově slovníku naučném

Tak mne jednou napadlo, co vlastně říká o tomto krásném sportu Ottův slovník naučný. I vyhledal jsem a protože jde o vydání revidované před rokem 1943, je to docela milé čtení. Posuďte sami. 
 

Lukostřelba. V širším slova smyslu střílení z luku za účelem lovu, boje nebo sportu. Lukostřelba bojová (vojenská) se udržela u někt. divochů, též lovecká lukostřelba se dosud vyskytuje.

Kuše (samostříl - zdokonalený luk), vytlačila sice ve středověku luk, ale lukostřelba nepřestala být pěstována ani v nejkulturnějších zemích (Král. klub lučištníků v Anglii v 18. stol.).

Lukostřelba se provozuje u mnohých národů jako sport; jsou to zejména: Francouzi, Američané, Angličané, Poláci, Švédové, Belgičané, Čechoslováci a j.

V ČSR počala býti lukostřelba sportovní či závodní pěstována jako řádně organisovaný sport od 1931 (dříve byla prováděna neorganisovaně jednotlivci nebo sport. institucemi). Dne 18. břez. 1931 byl založen První čsl. lukostřelecký klub v Praze. Lukostřelbu provozuje 187 čsl. korporací střeleckých, sokolských, sportovních, skautských a j. (DTJ, Orel, YMCA, YWCA, odbočky Svazu čsl. důstojnictva, trampské osady, studentské korporace, kluby vodních sportů a j.).

Vojáci se cvičí v lukostřelbě ve voj. zátiších (lukostřelba není součástí voj. výcviku) a účastní se závodů za podpory velitelství.

Ústřední organisací je Sdružení čsl. klubů lukostřeleckých.

Mezinárodní organisace: Fédération internationale de Tir à l’Arc.

Závodní lukostřelba se provádí takto: střelec se postaví k terči levým bokem tak, aby myšlená přímka, probíhající rameny, protínala svislou osu terče. Levou rukou drží pevně lučiště za rukojeť. Šíp se nasadí zadním koncem na tětivu a položí se na střelcovu levou ruku. Celý luk se pozdvihne do přísluš. výše, aby bylo možno mířiti. Mířicí znaménko je bod, který sleduje oko při plném natažení luku u hrotu šípu. Při silném luku bývá na zemi, při slabších v terči i nad ním. Úspěšné míření a zásah je podmíněn střeleckou zručností a zkušeností. Tětiva se napíná pravou rukou nazad a šíp, přidržovaný při tom u tětivy, se jejím puštěním vymrští. (Divoši střílejí ptactvo tím způsobem, že ležíce na zádech vzpírají vztyčenýma nohama lučiště a rukama k sobě přitahují tětivu.) Střílí se na 5 vzdáleností. Na každou vzdálenost je určen počet šípů (na př. 30 a 20 m po 15 šípech). Střílí se na kruhový terč o průměru 120 cm.

Na terči je 5 barevných kruhů. Střední kruh žlutý má 24 cm průměr, další červený 48 cm, modrý 72 cm, černý 96 cm a poslední bílý 120 cm v průměru. Boduje se žlutý kruh 9 bodů, červený 7, modrý 5, černý 3, bílý 1 bod. Střelec se snaží přirozeně zasáhnouti střed terče. Šíp, který odpadne nebo prolétne terčem, počítá se 5ti body. Při zásahu šípu na rozhraní dvou kruhů se počítá vždy zásah kruhu bližšího k středu. Střílí se nejméně po 3 šípech (serie). V Amer. a Anglii se střílí po 6ti šípech. Střelci jsou buď jednotlivci nebo družstva (3 střelci). Každý závod řídí kapitán, jehož rozhodnutí je konečné. Po každé serii střelci jdou k terči, ohlásí počet bodů a zásahů, počínaje směrem ze středu ke kraji terče. Výsledek se zapíše do bodovacích listin. Kdo má nejvíce bodů, vítězí v závodě.

Lukostřelba jest znamenitým sportem rekreačním. Přímí postavu, sílí paže a bystří zrak. Lukostřelbou se rozšiřuje hrudník (proto lukostřelbu pěstují zpěváci). Osvěžuje ducha a nervovou soustavu. Stává se u nás sportem všech vrstev. Střelci v ČSR jsou asi na 5. místě mezi ostatními národy.

Zásluhu o rozšíření čsl. lukostřelby má Jan Horn, jeden z prvých průkopníků, který též získal mistrovství Evropy za Švédem E. Heilbornem, mistrem světa.

Lukostřelba je sport amatérský. Jen v Americe je několik profesionálů, kteří vlastní lukostřelecké školy a střílejí exhibičně za plat. Světová mistrovství byla dosud pořádána dvakrát v Polsku, jednou v Anglii, ve Švédsku, 1935 v Belgii. Srv. J. Horn, Moderní lukostřelba, čas. "Lučištník". u-u.