Příběh bledé tváře aneb Co vše neudělat pro získání orlího pera

Tento příběh se odehrává v současnosti. Pochází z vyprávění Náčelníka kmene a doposavad se zkoumá, zda-li je příběh pravdivý nebo velkého Náči vize. Pokud vám přijdou některé postavy příběhu známé, tak nelze vyloučit, že se opravdu stal. Při návštěvě indiánské rezervace Mc’Lazeckých indiánů měl bledá tvář Mamutík důvěrnou prosbu k svému indiánskému příteli a válečníkovi Lišákovi. Žádal ho o získání alespoň jednoho orlího pera za jakýkoliv čin. Při přemýšlení nad činem, za který by bílý bratr Mamutík mohl získat orlí pero, vypil Lišák mnoho kafí. Z toho velkého množství černé vody se mu udělalo nevolno a musel odejít do nedalekého křoví. Při návratu z křoví, kde si statečný indián ulevil, řekl svému příteli: „Nad touto záležitostí mi velký duch nedovoluje nic vymyslet. Zajdeme za Náčelníkem kmene a on rozhodne.“
Jak řekl tak udělal. Zaťukali na vchod Náčelníkova týpí a čekali na souhlas ke vstupu - a nic. Zaťukali znova – a nic. Dveře se otevřely a vyběhla ven mladá indiánka Veveřice. Zaťukali znova. Dveře se rozevřely a vycupitala na bosko squaw Sluneční noc. „Wašté“ ozvalo se z týpí. Souhlas ke vstupu byl slyšet zřetelně. V čele týpí v pololeže ležel ne mladý, ale ani ne moc starý Náčelník kmene. Válečník Lišák vysvětlil požadavek a přání svého bledého přítele Mamutíka. Náčelník se posadil do indiánského sedu a pravil: „Dnes a v tuto chvíli je dobrý čas na to, něco vymyslet. Zakouříme si z kalumetu a kouř z dýmky nám prozradí víc.“ Indiánská dýmka se kouří až do úplného vypálení tabáku. A že ji Náčelník naplnil poctivě. Ve třech to bylo tak na dvě hodiny. Po půl hodině Mamutíkovi začaly téct slzy. Po hodině už viděl Náčelníky dva a po hodině a půl už mu teklo ze všech otvorů a Náčelníky viděl čtyři. Když Náčelník odložil dýmku, klidným a rozvážným hlasem pravil: „V oblaku dýmu tohoto kalumetu jsem měl vizi o tvém činu pro získání orlího pera. Zítra až bude slunce nad vrcholky našich týpí, tak přes náš tábor proběhne nebezpečné a neznáme zvíře. Tvůj úkol bude ho zneškodnit a ulovit. Pohybovat se při tom budeš na dlouhých prknech, kterým vy Wašíču (běloši) říkáte lyže kandahár. Odpichovat se budeš klacky a k dispozici budeš mít luk a sedm šípů. Provedeš-li tento úkol Mamutíku, dostaneš orlí pero za lov, který ještě nikdo v takovýchto podmínkách neuskutečnil. Hau, domluvil jsem. A ještě něco: Lišáku prosím tě, zavolej mi Rybanu. Děkuji.“
Mamutík se slovy „to je opravdu moudrý Náčelník“ odchází do svého stanu čekat na zítřejší den. Druhého dne hned ráno se Mamutík obul do kandahár a začal netrpělivě popojíždět po táboře a vyhlížel svou oběť.
V jiné dny zela indiánská rezervace prázdnotou, ale dnes zde bylo mnoho zvědavců. Mamutík nevnímal davy přihlížejících rudochů. Jeho mysl byla upřená a připravená pouze na lov.
A je to tady. Za Mamutíkovými zády se vyřítilo z křoví podivné zvíře. Mělo velké ušiska a dlouhý nos. Bledá tvář Mamutík neváhal, hned založil a vystřelil první šíp. Zásah. Ale zdá se, že to zvíře má silnou kůži a ještě více se rozzuřilo. Zvíře s dlouhým nosem a velkými ušisky (budeme ho nazývat Bimbo) míří napříč celým táborem. Mamutík vnímá pouze svůj cíl s vidinou získání orlího pera. Druhý a třetí šíp. Bimbo, chvíli při zemi pak skoro jako kdyby letěl, prchá dál. Čtvrtý, pátý, šestý. Je to těžký lov na lyžích kandahár a s klacky v ruce. Lovit takové zdivočelé zvíře. Zdá se, že Bimbo je vyčerpaný a sotva se šourá. Za to Mamutík má síly dost a posílá na Bimba svůj poslední šíp jistoty. Zásah na komoru. Bimbo je zdolán. Mamutík byl po zbytek dne oslavován a jeho vlasy zdobilo orlí pero za tento netradiční lov.
Závěr:
Když se vrátíme k onomu loveckému tažení na Bimba, tak si musíme říci pár skutečností. Mamutík byl tak silně zabrán do lovu a jeho oči hleděly pouze na Bimba. Neviděl, že Bimbo je velký plyšový slon přivázaný na špičce tyče, která je svým silným koncem připevněna na kolečko, které před sebou tlačí jeho přítel a válečník Lišák. Když Bimbo létal, tak to pouze Lišák zvedl tyč nahoru. V závěru nebyl vyčerpaný Bimbo, ale Lišák. Toto ale Mamutík neviděl a díky vizi Náčelníka se celá indiánská rezervace náramně bavila.
„Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a pobavit všechny okolo.“
Napsal Křídlo
