11-16-2017, 08:49 AM
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11-16-2017, 01:26 PM uživatelem KOŘEN.)
Nastřelení kuše
Dnes si něco povíme o samotném nastřelení kuše. Budou zde popsány možnosti, jak to udělat, abychom stříleli, co možná nejpřesněji. Vynechám akorát pozici „na stojáka“. Tu bych přenechal ostatním zdejším mistrům. Já takhle střílím maximálně 50 výstřelů ročně.
Všeobecné rady:
Kuše je zbraň, proto je potřeba s ní tak zacházet. Při každé střelbě platí několik zásadních pravidel.
1) Střelbu provádíme vždy na bezpečném místě, prostudujte si legislativu, kde s kuší můžete střílet a podle toho se také chovejte.
2) Měli bysme střílet ideálně proti hliněnému/pískovému valu. Pokud to není možné, tak na rovné ploše, kde je bezpečný prostor za terčem minimálně 300 metrů.
3) Nestavějme terč před nějaké stromky, hustší porost, prostě tam, kde nevíme, co je (a může být) za ním.
4) S nabitou I ZAJIŠTENOU kuší NEMÍŘÍME na ostatní živé bytosti. Pořád je to mechanická zbraň, která může selhat.
5) Nestrkáme prsty do dráhy tětivy.
6) Vždy si před výstřelem zkontrolujeme druhým okem prostor mezi námi a terčem a prostor za terčem.
7) Před každým výstřelem zkontrolovat šíp. Správně by se měl karbonový šíp zohnout, kdyby byl někde prasklý, tak ať na to přijdeme před výstřelem a ne při. Pokud jsme trefili končík druhého šípu, zkontrolujeme i trubku. Pokud šíp taháme ze země, rovněž je nutná důsledná kontrola. Za zničení zbraně nebo zdraví to nestojí.
Nastřelení:
Ideálně je kuši nastřelovat z nastřelovací stolice, kam si zbraň upneme, vyrovnáme a která nám zajistí potřebnou stabilitu. Vybíráme takovou, která umožňuje podepření jak vepředu, tak také vzadu. Ideálně s pogumovanými záchyty na zbraň.
TIP: Nastřelovací stolici je vhodné něčím zatížit (pokud nemáme ocelovou). Dá se použít pytlík s pískem, ocelové závaží atd. Toto zvýšení váhy zamezí nechtěným pohnutím stolice před a při výstřelu. S pomocí stolice nemusíme až tak dbát na správné zapření do ramene, protože kuše drží sama dobře (záleží na typu stolice).
Většina z nás však nastřelovací stolici nemá (nic se neděje), proto se uchýlíme k jiné variantě.
Další relativně přesně nastřelení je pomocí bipodu. Máme několik typů a velikostí. Popíšu je v dalším článku, v 90% bych ale doporučil velikost cca 6-9 palců s kloubem a odskoky. Nastřelení kuše s bipodem je trochu složitější, protože musíme pažbu zapřít do ramene.
TIP: Osobně doporučuji se do bipodu trochu „zapřít“ (nelze na rovném stole, musí tam být nějaká zarážka). Konec pažby musí v rameni sedět, jinak se přesného soustřelu nedočkáme. Opět ale platí, že všeho moc škodí, protože u přílišného zapření budeme křečovití a to způsobí nepřesnosti, rostoucí se zvětšující se vzdáleností střelce od cíle. Pokud nám střelba umožňuje podložit si i zadek kuše (střelba v leže, dlouhý stůl) podložíme si zadek pažby malým bagem nebo ponožkou naplněnou pískem. Je to přesnější, jak podkládat rukou.
Pokud nemáme ani bipod, můžeme využít střelecké vaky. Zde musíme dávat pozor, aby vyvýšená část bagů nezavazela dráze tětivy.
TIP: Opět platí to, co u bipodu. Při střelbě musíme pažbu zarazit do ramene, zde se však nemáme o co opřít, proto musíme dělat kontra buďto levou rukou nebo pravou (spoušťovou) rukou. Při zatlačování pažby do ramene střeleckou rukou, vzniká úplně odlišný pocit ze střelby, než normálně – proto i toto může ovlivnit střelbu.
Místo bagů se dá použít i zmuchlaná mikina nebo batoh, opět ale bacha na tětivu
Nastřelení z ruky. Pokud nemáme nic z výše uvedeného, nebo to nepovažujeme za důležité, nastřelíme kuši volně z ruky. Mě se nejvíce u tohoto způsobu osvědčilo nastřelení vsedě na stoličce, kdy si levý loket opřu o levé stehno a tím tak spřesním střelbu. Stejný princip je, když si pravým kolenem kleknu a levou nechám s kolenem nahoře – o tuto nohu si opět opřu levý loket a zamezím tak třepání ruk.
Dnes si něco povíme o samotném nastřelení kuše. Budou zde popsány možnosti, jak to udělat, abychom stříleli, co možná nejpřesněji. Vynechám akorát pozici „na stojáka“. Tu bych přenechal ostatním zdejším mistrům. Já takhle střílím maximálně 50 výstřelů ročně.
Všeobecné rady:
Kuše je zbraň, proto je potřeba s ní tak zacházet. Při každé střelbě platí několik zásadních pravidel.
1) Střelbu provádíme vždy na bezpečném místě, prostudujte si legislativu, kde s kuší můžete střílet a podle toho se také chovejte.
2) Měli bysme střílet ideálně proti hliněnému/pískovému valu. Pokud to není možné, tak na rovné ploše, kde je bezpečný prostor za terčem minimálně 300 metrů.
3) Nestavějme terč před nějaké stromky, hustší porost, prostě tam, kde nevíme, co je (a může být) za ním.
4) S nabitou I ZAJIŠTENOU kuší NEMÍŘÍME na ostatní živé bytosti. Pořád je to mechanická zbraň, která může selhat.
5) Nestrkáme prsty do dráhy tětivy.
6) Vždy si před výstřelem zkontrolujeme druhým okem prostor mezi námi a terčem a prostor za terčem.
7) Před každým výstřelem zkontrolovat šíp. Správně by se měl karbonový šíp zohnout, kdyby byl někde prasklý, tak ať na to přijdeme před výstřelem a ne při. Pokud jsme trefili končík druhého šípu, zkontrolujeme i trubku. Pokud šíp taháme ze země, rovněž je nutná důsledná kontrola. Za zničení zbraně nebo zdraví to nestojí.
Nastřelení:
Ideálně je kuši nastřelovat z nastřelovací stolice, kam si zbraň upneme, vyrovnáme a která nám zajistí potřebnou stabilitu. Vybíráme takovou, která umožňuje podepření jak vepředu, tak také vzadu. Ideálně s pogumovanými záchyty na zbraň.
TIP: Nastřelovací stolici je vhodné něčím zatížit (pokud nemáme ocelovou). Dá se použít pytlík s pískem, ocelové závaží atd. Toto zvýšení váhy zamezí nechtěným pohnutím stolice před a při výstřelu. S pomocí stolice nemusíme až tak dbát na správné zapření do ramene, protože kuše drží sama dobře (záleží na typu stolice).
Většina z nás však nastřelovací stolici nemá (nic se neděje), proto se uchýlíme k jiné variantě.
Další relativně přesně nastřelení je pomocí bipodu. Máme několik typů a velikostí. Popíšu je v dalším článku, v 90% bych ale doporučil velikost cca 6-9 palců s kloubem a odskoky. Nastřelení kuše s bipodem je trochu složitější, protože musíme pažbu zapřít do ramene.
TIP: Osobně doporučuji se do bipodu trochu „zapřít“ (nelze na rovném stole, musí tam být nějaká zarážka). Konec pažby musí v rameni sedět, jinak se přesného soustřelu nedočkáme. Opět ale platí, že všeho moc škodí, protože u přílišného zapření budeme křečovití a to způsobí nepřesnosti, rostoucí se zvětšující se vzdáleností střelce od cíle. Pokud nám střelba umožňuje podložit si i zadek kuše (střelba v leže, dlouhý stůl) podložíme si zadek pažby malým bagem nebo ponožkou naplněnou pískem. Je to přesnější, jak podkládat rukou.
Pokud nemáme ani bipod, můžeme využít střelecké vaky. Zde musíme dávat pozor, aby vyvýšená část bagů nezavazela dráze tětivy.
TIP: Opět platí to, co u bipodu. Při střelbě musíme pažbu zarazit do ramene, zde se však nemáme o co opřít, proto musíme dělat kontra buďto levou rukou nebo pravou (spoušťovou) rukou. Při zatlačování pažby do ramene střeleckou rukou, vzniká úplně odlišný pocit ze střelby, než normálně – proto i toto může ovlivnit střelbu.
Místo bagů se dá použít i zmuchlaná mikina nebo batoh, opět ale bacha na tětivu
Nastřelení z ruky. Pokud nemáme nic z výše uvedeného, nebo to nepovažujeme za důležité, nastřelíme kuši volně z ruky. Mě se nejvíce u tohoto způsobu osvědčilo nastřelení vsedě na stoličce, kdy si levý loket opřu o levé stehno a tím tak spřesním střelbu. Stejný princip je, když si pravým kolenem kleknu a levou nechám s kolenem nahoře – o tuto nohu si opět opřu levý loket a zamezím tak třepání ruk.