Vlámská ložená tětiva

Na tradiční luk patří bezesporu tradiční tětiva. Vlámská ložená tětiva (angl. Flemish string), zakončená na jedné straně pleteným očkem, na straně druhé "lukařským" uzlem a jinak v celé délce "volně ložená" je krásným příkladem dovednosti a vynalézavosti našich předků. Uplést pěknou vlámskou tětivu ale umí jen málokdo. Jedním z těch, kteří to opravdu umí a na svých seminářích se to snaží předat i svým žákům, je lukař Jarda Petřina, ve zdejší komunitě známý jako Hawkwind. Na následujících řádcích se Vám pokusím dokázat, že jsem byl dostatečně pozorným Jardovým žákem a zasvětit Vás do tajemství výroby vlámské ložené tětivy.

Příprava

Nejprve co budete k výrobě potřebovat:

• materiál na tětivu
• včelí vosk
• ostrý nůž
• dřevěnou podložku

Materiál může být buď přírodní, pokud budeme chtít skutečně autentickou tětivu, nebo moderní, pokud na té autentičnosti tolik netrváme. 
Z přírodních materiálů je možné použít tvrdě zatočenou lněnou dratev, hedvábí nebo třeba surové konopí ztužené klihem. 
S tradičními materiály se ale trochu hůře pracuje a nemívají takovou životnost jako moderní syntetické materiály.
Z moderních syntetických materiálů se používá zejména Dacron B-50. Toto polyesterové vlákno s roztažností cca 2,6% je vhodné zejména proto, že při výstřelu dochází k menším rázům a tradiční luky tak tolik netrpí. Materiály s menší roztažností, jako je třeba Fastflight (roztažnost 1%), nejsou z tohoto důvodu tradiční luky vhodné. Celodřevěný luk s tětivou z Fastflight vám asi příliš dlouho nevydrží.
Pevnost vlákna Dacron B-50 udává výrobce jako 50 liber, tedy 22,7 kg. To je však spíše teoretická hodnota, při praktických testech se vlákno Dacronu trhalo již při nějakých 13 kg. 
Dacron se také prodává voskovaný nebo nevoskovaný. Pro účely vlámské tětivy je vhodnější nevoskovaný - co budeme potřebovat, navoskujeme si sami a nenavoskované prameny se k sobě alespoň nelepí tam, kde to není žádoucí, takže se s nevoskovaným Dacronem lépe pracuje. 

Počet vláken, ze kterých budete tětivu vyrábět, závisí na nátahové síle luku, pro který je určena. Tětiva se splétá ze třech stejně silným pramenů, takže počet vláken bude vždy násobkem tří. Tětiva má být dimenzována přibližně pro čtyřnásobek napínací síly luku, takže pokud například pletete tětivu pro 40lbs luk, měla by unést závaží o hmotnosti 160 liber (připomínám, že jedna libra je přibližně 454 gramů). Je proto potřeba zjistit nosnost jednoho vlákna a určit tak minimální počet vláken pro danou napínací sílu luku.
Pro Dacron B-50 platí přibližně tato tabulka:

Síla luku (lbs)	< 40	40 - 60	60 - 80	80 - 100
Počet vláken	12	15	18	21

 

Postup: 

1. Ze špulky odmotáme a nařežeme potřebný počet vláken. Vlákna budou stejně dlouhá, jako je luk ve vypnutém stavu + cca 30 cm navíc.

2. Rozdělíme všechna vlákna na 3 stejné prameny.

3. Ostrým nožem na podložce "oholíme" jeden konec každého z pramenů tak, aby se v posledních 5 - 7 cm zužoval "do ztracena".

4. Takto upravený konec důkladně navoskujeme včelím voskem, aby na konci pramene vznikla špička. 

5. Voskujeme posledních 25 - 30 cm z pramene. Dobře navoskovaný pramen by měl vydržet vzpřímený.

6. Prameny vedle sebe poskládám do prstů tak, aby následující pramen končil vždy o 1 - 2 cm dříve než předchozí.

8. Prameny držím cca 20 cm od konce nejdelšího z nich.

7. Tětivu držíme v pravé ruce mezi bříškem palce a prvním kloubem ukazováku a začneme plést jednoduchý copánek směrem k navoskovanému konci pramenů. Postupujeme takto:

• Uchopíme pramen nejvíce vlevo cca 1 cm od místa, kde tětivu svírám pravou rukou.
• Pevně zkroutíme pramen mezi ukazovákem a palcem levé ruky směrem od zbývajících dvou pramenů.
• Přehneme zkoucený pramen vpravo pod palec přes ostatní prameny.
• Utáhneme vznikající copánek a srovnáme všechny tři prameny mezi prsty do výchozí pozice.
• S pramenem, který je nyní nejvíce vlevo postup opakujeme.

• Pokud nebudeme postupovat správně a budeme skrut provádět na opačnou stranu, bude to vypadat podobně jako na níže uvedeném obrázku. V pravé části dobře pletený copánek, vlevo je pak vidět "copánek" vzniklý kroucením na opačnou stranu, než je žádoucí.

• Analogicky je možné držet copánek v levé ruce a zaplétat pravou. Je však třeba dodržet směr kroucení a překládání pramenů!

 

9. Uvedeným způsobem upleteme cca 6 cm copánek. Tento copánek bude tvořir očko tětivy, jeho délka tedy zavisí na tom, jak velké očko na luku potřebujeme.

10. Pokud máme upleten dostatečně dlouhý copánek pro tvorbu očka, budeme zaplétat konec tětivy. Nejprve přehneme konec tětivy tak, abychom vytvořili zmíněné očko.

11. Přiložíme k sobě odpovídající si prameny z obou konců copánku a lehce je do sebe zakroutíme ve stejném směru, jako budeme potom provádět zaplétání.

12. Opět si poskládáme prameny mezi prsty, ke zdvojeným pramenům se budeme nadále chovat jako k jedinému prameni vláken.

13. Budeme pokračovat ve skrutu copánku, teď již ale směrem k opačnému (dlouhému) konci tětivy.

14. Díky tomu, že konce pramenů byly o 1 - 2 cm posunuty, bude se copánek tětivy zeslabovat postupně až na sílu 3 jednoduchých pramenů.

15. Copánek pleteme tak dlouho, až zapleteme i poslední dvojitý pramen. Přidáme ještě centimetr nebo dva a s tímto koncem tětivy jsme hotovi. Těžší část máme úspěšně za sebou.

16.  Nyní si celou tětivu lehce nakroutíme a uhladíme po celé délce tak, aby při úchopu na opačném konci byly všechny prameny stejně dlouhé. Pokud by jeden pramen byl kratší než ostatní, ponese celou sílu on a tětiva nám dlouho nevydží.

17. Posledních cca 20 cm tětivy navoskujeme jako v bodě 5 a splétáme opět copánek podle bodu 7.

18. Dopleteme tětivu až na konec a na úplném konci uděláme malý uzlík. Pokud používáme Dacron, můžeme konec zapalovačem "zatavit".

19. Tětiva je hotová a zbývá jen upravit ji na délku luku. Na jednom konci máme hotové očko, takže na druhém konci vytvoříme "lukařský uzel" (nebo též "dřevařskou smyčku", což je jiný název téhož uzlu) tak, aby prostor mezi tětivou a bříškem luku byl v místě šípového lůžka cca 10% délky luku, takže pro 180cm dlouhý luk bude výška kolem 18cm. 

20. Místo pro lůžko šípu můžeme v nejjednodušším případě jen dobře navoskovat včelím voskem a vymezit jej nití. V takovém případě je ale potřeba jej voskovat pravidelně a musíme počítat s tím, že i tak nám v tomto místě tětiva dlouho nevydží a bude se zde opotřebovávat a následně třepit.

21. V lepším (ale pracnějším) případě ještě omotáme střed tětivy v dostatečné šíři omotávkou, která vlákna tětivy ochrání.