Historie Československé sportovní lukostřelby v letech 1931 až 1946

Ve tomto díle dějin lukostřelby se podíváme na začátek historie Československé sportovní lukostřelby, konkrétně na období 1931 až 1946. Článek je převzatý v nezměněné podobě z časopisu z roku 1947 Čs. lukostřeleckého svazu, který ze svého archívu poskytnul pan Jaroslav Dřízal.

Jedním z darů šerého dávnověku dnešnímu, věčně se pachtícímu a uspěchanému člověku, je střelba z luku. To, čemu dnes říkáme luk a šípy, by sice bylo málo vyhovovalo našemu opičímu prapředku, ale na základě zůstaly věci stejné, jen podrobnosti se změnily. Slované vždy vynikali ve zbraních všech druhů, a tudíž také ve střelbě z luku, a z nich Češi na místě nejpřednějším. Že luk a šípy znali dobře, je zřejmé také z toho, že mnoho šlechtických rodů je často přijímalo nebo dostávalo jako erbovní znamení.

Změnou životních podmínek, vynálezem pušky a jiným vystrojením vojáka a lovce upadl luk v zapomenutí. Teprve nejnovější doba přišla opět na chuť této pradávné primitivní zbrani, a tak se s ní opět shledáváme, tentokrát na sportovních hřištích a stadionech v ušlechtilém zápolení.

Pracné, velmi pracné byly začátky tohoto rytířského sportu. I jeho ctitelů je dost málo. Je málo klubů, málo činného členstva. To ovšem budeme říkat i tehdy, až klubů budou stovky a střelců tisíce, neboť tento sport svou klidnou krásou a ušlechtilostí, možnosti jej provozovati od věku nejútlejšího až do nejvyššího stáří, svou vysokou hodnotou pro zvýšení brannosti národa si toho zaslouží.

Téměř všechny větší střediska, přestože vznik lukostřelby v Československu možno datovati až rokem 1931. Ovšem lukostřelby provozované soustavně a závodně. Předtím byla pěstována pro zábavu ve skautských oddílech a v YMCE, kde jejím učitelem a propagátorem byl od počátku ředitel Joe First, autor první lukostřelecké brožůrky vydané v češtině. Snaha vytvořiti z lukostřelby dobrý sport v širších vrstvách sportovců, byla velmi brzděna značně vysokými cenami náčiní, vesměs dováženého z Anglie a později také z Ameriky.

Ještě roku 1931 se utvořilo několik klubů v Praze. Odtud se pak lukostřelba šířila i na venkov. Pracovalo se velmi intensivně a obětaví jednotlivci nešetřili ani peněz, ani času, aby uvedli tento pěkný sport v širší veřejnost. Toho roku došla Polská výzva, aby se Československé ústředí lukostřelecké přihlásilo do mezinárodního svazu lukostřeleckého Federation Internationale de Tir á Are, zkráceně FITA, a zúčastnilo se prvních mezinárodních závodů o mistrovství světa, pořádaných v rámci střeleckých závodů ve Lvově. Naši první závodníci nedopadli sice skvěle, ale na začátku nikdo více nečekal. Nutno uvážiti, že se lukostřelba prováděla v Polsku intensivně již čtyři léta a v ostatních přihlášených státech dokonce desítky let. V Anglii byl tu dobu pořádán národní lukostřelecký závod v pořadí již devadesáti čtvrtý.

V roce 1932 bylo mistrovství opět v Polsku, tentokrát ve Varšavě. Zde startovalo družstvo složené z členů Prvního lukostřeleckého klubu v Praze (Váňa, Horn a Leneček). Ani zde nebylo dosaženo nějakých pronikavých výsledků, ale od té doby se lukostřelba rozvíjí u nás velmi rychle. Tohoto roku se u nás poprvé pořádalo mistrovství republiky a prvními mistry se stali inž. Leněček a sl. Vaníčková.

V následujícím roce 1933 byl utvořen Čs. svaz lukostřelecký. Dříve jsme totiž byly součástí Čs. Obce střelecké a jí, jsme také byli zastoupeni v cizině. Toho roku byly položeny pevné základy organizační pro zdárný rozvoj československé lukostřelby, byl vypracován dokonalý sportovní řád, který patří mezi nejdokonalejší sportovní řády vůbec a který byl podkladem pro mezinárodní lukostřelecký řád, byla provedena pevná registrace a rozdělení střelců do tříd atd. Téhož roku bylo mistrovství světa v Londýně, ale československá lukostřelba oficiálně zastoupena nebyla. Pouze Jan Horn střílel na závodech jako soukromý účastník.

V roce 1934 se Čs. svaz lukostřelecký rozhodl obeslati mistrovství světa v Bastadu ve Švédsku čtyřčlenným mužstvem. Zde nutno zdůrazniti, že jen nedostatečné vybavení sportovním náčiním zabránilo našemu mužstvu, aby se lépe umístilo. Déšť a vítr poškodil značně naše náčiní, a poněvadž náhrady nebylo, nebyl výsledek takový, jaký jsme očekávali. A tak družstvo v sestavě dr. Popp, Gasseldofer, inž. Leněček a Musílek skončilo na 8., 10., 11. a 12 místě v závodě jednotlivců a na 3. místě v závodě družstev. Mezitím se vytrvale a usilovně pracovalo na organizaci a rozšíření lukostřelby v Československu přes značné potíže působené některými jednotlivci i kluby, kteří se novému řádu podrobit nechtěli.

Teprve v roce 1935 nám přineslo pětičlenné družstvo dr. Popp, Kučera, Gasseldorfer, Dvořáček a inž. Leněček z Bruselu první pronikavý úspěch. Po tuhém boji s represanty devíti národů zvítězil Dvořáček ve střelbě na 90 a 60 m a inž. Leněček na 70 m, součastně získal mistrovství světa v dlouhých vzdálenostech (součet bodů docílených na 90 m, 70 m, a 50 m, terč pětikruhový o průměru 122 cm) a první místo na všechny vzdálenosti (součet bodů na dlouhé a krátké vzdálenosti). Krátké vzdálenosti se skládaly z 50 m na terč desetikruhový o průměru 122 cm a 25 m na terč o průměru 45 cm, šestipruhový). Celé družstvo v sestavě dr. Popp, Kučera, Gasseldorfer a inž. Leněček dobylo titulů mistrů světa na dlouhé a všechny vzdálenosti. Jako krásný doplněk přivezli střelci vedle čestných cen 7 světových rekordů.

V roce 1936 byl postaven Čs. Svaz lukostřelecký před obtížný úkol uspořádati mistrovství světa u nás, v Praze. Pro tento úkol byl vybrán Masarykův státní stadion a zvolen organizační výbor s inž. Kurcem v čele. Pečlivá příprava byla odměněna dobrým výsledkem jak sportovním, tak morálním, bohužel ne finančním. Po stránce sportovní jsme znovu dokázali, že naší střelci jsou světovou třídou. 
Družstvo mužů v sestavě Musílek, inž. Leněček, dr. Popp a Gasseldorfer zvítězilo opět na dlouhé vzdálenosti a znovu získalo hrdý titul mistrů světa na všechny vzdálenosti. V soutěži jednotlivců zvítězil na 90 m Gasseldorfer a na 70 m inž. Leněček. Na dlouhé vzdálenosti byl inž. Leněček druhý, Musílek třetí a Gasseldorfer čtvrtý a v celkovém pořadí na všechny vzdálenosti Musílek třetí a inž. Leněček čtvrtý.

V tomto mezinárodním závodě poprvé startovaly také naše ženy a přes malou zkušenost a těžkou konkurenci si vedly velmi zdatně. V jednotlivcích neměly příliš úspěchů, ale v družstvu v sestavě Svobodová, Vávrová, M. Dvořáčková a Formánková obsadily všechny druhá místa. Také tento závod nám vedle četných krásných cen přinesl zlepšení sedmi světových rekordů. Sedmého mistrovství světa v Paříži v roce 1937 se zúčastnilo čtyřčlenné pánské družstvo: Gasseldorfer, Dvořáček, Doležal a Želízko, a jedna žena (pí. Kabelková). Vlivem různých nepříznivých okolností jsme z toho závodu vyšli naprázdno.

Teprve v r. 1938 na osmém mistrovství světa v Londýně opět zazářila československá lukostřelba v plné slávě, neboť přesto, že pro nedostatek peněz jelo pouze tříčlenné družstvo (Hadaš, Doležal a inž. Leněček) místo čtyřčlenného, zvítězilo nejen v družstvech, ale také v jednotlivcích. V družstvu jsme získali titul mistrů světa ve všech vzdálenostech a ve vzdálenostech krátkých, kde byla poprvé zlomena nadvláda Belgičanů a v jednotlivcích se stal mistrem světa Hadaš, který zvítězil na všechny a krátké vzdálenosti, na 70 m a 50 m. Doležal zvítězil na 50 m z dlouhých vzdáleností. Mimoto družstvo získalo stříbrný šíp za vítězství v součtu padesáti metrových vzdáleností. A opět vedle četných zlatých medailí a cen jsme dosáhli šesti světových rekordů.

Za doby okupace jsme se pilně připravovali v četných soutěžích s velmi vysokou úrovní na příští mistrovství světa, které se mělo konat v Oslo, ale němečtí okupanti výborně připravené družstvo za hranice již nepustili, a tak jsme se dozvěděli, že na mistrovství vyhráli Francouzi.

I v době válečné jsme pracovali ze všech sil, pokud nám to Němci dovolili, a snažili jsme sed zvýšit výkonnost našich střelců. Na lukostřeleckém nebi se objevily nové hvězdy: Karola, Votka, Paneš, Biskup, Douša, Martínková, Hubertová, Golová, Ročková atd., které střídavě zářily a bledly podle momentální dispozice, staří střelci, jejichž výkonnost poklesla, znovu se drali na přední místa, až konečně přišel konec války a s ním opět volnost na poli sportovním. Kvantita i kvalita střelecká značně stoupla a úporné bije v soutěžích dávaly tušiti, jak nesnadný úkol bude mít náčelník svazu Jula Černoch s výběrem střelců pro X. mistrovství světa, jehož uspořádání pro rok 1946 se ujali Švédové.

Národní družstvo tvořili Hadaš, Karola, Votka a Kasal. K soutěži jednotlivců byli vysláni ještě Brejcha, inž. Leněček, Pecha a sl. Ročková. Po velmi tuhém a napínavém boji jsme zvítězili v družstvu v závodě na 25 m a v krátkých vzdálenostech 50 m terč desetikruhový o průměru 122 cm, 35 m terč desetikruhový o průměru 80 cm a 25 m terč šestipruhový o průměru 45 cm) a ve všech ostatních disciplínách jsme získali druhé místo za Dány, kteří se nám představili jako střelci neobyčejně dokonalí a navíc uvyklí severskému deštivému větrnému klimatu. V jednotlivcích získal Votka první místo na 35 m. V celkovém pořadí soutěže jednotlivců umístil se Hadaš čtvrtý, Brejcha pátý, Karola šestý, Votka sedmý, Kasal desátý a inž. Leněček jedenáctý z celkového počtu 53 střelců. Slečna Ročková po dobrém začátku sklesla na jedenácté místo. Podlehla únavě a depresi.

Tím je (do roku 1947, kdy vznikl tento článek, pozn. red.) vyčerpána řada mezinárodních úspěchů a sluší zmínit se ještě alespoň o vrcholných soutěžích doma, o mistrovstvích republiky. V roce 1932 byli mistry inž. Leněček a sl. Vaníčková, 1933 Kučera a sl. Svobodová, 1934 dr. Popp a sl. Formánková, 1935 Dvořáček a sl. Barbierová, 1936 Pešek a sl. Svobodová, 1937 Sommer a M. Dvořáčková, 1938 se mistrovství nekonalo. Za protektorátu se sice mistrovství konala a dělili se většinou o titul Hadaš s Karolou. Teprve v r. 1946 nastalo opět pravidelné soutěžení a mistři se stali Karola a sl. Ročková. Na mistrovství světa 1947 v Praze zvítězila ČSR v soutěži mužstev Karola, Kasal a Brejcha.

Tím uzavíráme kapitolu o lukostřelbě a jen pro úplnost uvádíme, že mimo úspěch sportovní jsme měli úspěch i ve sněmování u zeleného stolu na kongrese 1946 ve Stockholmu, kde byl zvolen inž. Leněček prvním vicepresidentem mezinárodního svazu Lukostřeleckého.