Výprava do Roklinky

Přítel  Kaťas nás několikrát zval na lukostřelecko večírkové sešlosti, které začal pořádat. Bohužel poslední doba nám nějak nedovolila opouštět naše rozvrtané nové obydlí a nedostali jsme se tam. Až tuto zimu, když s kamarády z Lumarku oznámil, že z těch svých taškařic zkusí udělat regulérní Ligový turnaj, rozhodli jsme se, že tam nesmíme chybět. Neodradil nás ani strašidelný termín v půli února, jež bývá též nazýván Měsíc hladu. V Dýšině to rozhodně neplatilo. Luxusní výpečky se špenátem, hromady řízků a sekané, hermelín, dvě piva na čepu.  (je to hodně divný, začínat popis turnaje tím, co tam bylo k jídlu?) 

Ani počas nebyl únorový. Nejdřív Lumarkové vyhrožovali mrazem, pak oblevou a že budeme padat do rozvodněného potoka. Nakonec z toho vylezlo jaro a kolem poledního to bylo na tričko.

Konečně něco o střílení. Málokdo by čekal, že takřka uprostřed obce je schovaná takto kvalitní lukostřelecká lokalita. Kousek od základny, mezi chalupama, jsme vstoupili do nenápadné zarostlé strouhy, která se postupně zvětšila v rokli takových rozměrů, že člověk nabyl dojmu, že je někde v divočině úplně mimo civilizaci, i díky velice bujné vegetaci včetně padlých stromů. Koukal jsem pak do mapy a rokle je dlouhá dobře půl kilometru a dostatečně široká, aby se tam dalo bezpečně střílet z kopce, do kopce, přes potok, prostě všelijak. Byla tam postavena 3D trať a několik dalších terénních disciplín. Navíc uprostřed rokle jsme procházeli temným tunelem, odhadem tak 70m dlouhým, samozřejmě s potokem a kamenitým dnem. Cesta tunelem byla osvětlena svíčkami rozestavenými mezi kameny na zemi, což vypadalo velice romanticky. Kolegyně ve skupině se vyjádřila, že ty svíčky jsou tam proto, aby člověk neviděl, kam šlápne. Ale bylo to pěkný. Po vystoupení z tunelu nás cedule upozornila, že se opravdu nacházíme v Roklince. Opodál další, velice milé překvapení. Občerstvovací svatyně boha Ulla, s medovinou, masem a pečivem.

Z Roklinky jsme vyšli do polí, kde byly postaveny dvě dálkové disciplíny, terč na 50m a Králův ústup. Zde byli střelci zaskočeni bahnem. Někteří pak (nejsem si jist, jestli jsem nebyl sám) jsme to přehodnotili jako výhodu, neboť  lepkavá hlína na botách umožňuje střelci dokonale se přilepit k zeměkouli, a získat tak vynikající stabilitu při výstřelu. Akorát když člověk při Ústupu došel trochu dál, začal být vyčerpaný z neustálého odlepování.

Krátké rovinné disciplíny (terč 20m, rychlovka, koule a horoskop) pak byly na konci trasy příjemně blízko u základny, na školním hřišti. 

Základnu zřídili Lumarkové taky velice šikovně. Nachází se v areálu školy a je to jakási obecní klubovna, dosti veliká, s kuchyňkou a hlavně s výčepem! Taktéž s možností přenocovat. V klubovně po turnaji vznikl příjemný večírek, zpestřený šipkovým turnajem dvojic. Ten byl vylepšen o disciplíny inspirované lukostřelbou, například soustřel  a hlavně pak byl vtipnej rozstřel, kdy oba členové musí své šipky naházet co nejdál od sebe.

Celkově to bylo velice vydařené, na první turnaj takřka dokonalé, jestli se někomu zdá, že jsem to přechválil, tak věřte, že Lumarkové si to zaslouží. A nesmím zapomenout  pochválit vzornou obsluhu v kuchyňce pod vedením Kaťasovy maminky.

P.S. : a ještě jsem měl ve skupině tři střelce s jezdeckými luky (z toho 1 žena a 1 dítě)a všichni stříleli palcem,  to se často nesejde.  Nebo že by palčáci přibývali? Bylo to zajímavé, taková třešnička na dortu.                                                                                            

                                                                                                              Sepsalo Zelí